Jiří Jirsa, bubeník doprovodné skupiny Ivety Bartošové
Na poslední zkoušce před čtrnácti dny na ní bylo vidět, jak nemá vůbec žádnou energii. Byla evidentně pod vlivem prášků, a jak zhubla deset kilogramů, neměla sílu. Vzal jsem si ji stranou a říkal jsem jí: „Iveto, ty to nezvládneš. Musíš se jít okamžitě léčit!“ Tak zlé oči, jaké po mně hodila, jsem ještě nikdy u nikoho neviděl. Je mi jí strašně líto. Pamatuju si ji ještě jako sedmnáctiletou holku, a i když vím, jak uměla být na lidi zlá, k nám se vždy chovala hezky. S Pepou Rychtářem jsem nemluvil, ale volala mu naše manažerka a té brečel do telefonu, že je Iveta mrtvá.

Petr Šiška, hudebník, textař
Domnívám se, že za sebevraždou Bartošové stojí štvavá kampaň novinářů. A také její rozháraný soukromý život. Mrzí mě to, byla to jedna z nejlepších zpěvaček u nás, ale bylo jen otázkou času, kdy se to stane.

ČTĚTE TAKÉ
Iveta Bartošová: Promarněný talent, zmařený život

Lukáš Rejmon, bývalý manažer Ivety Bartošové
Věděl jsem, že pokud se sebou něco neudělá, tak do půl roku zemře. Přitom by se ještě mohla zachránit. Musela by se ale kompletně stáhnout ze showbyznysu.

Jiří Adamec, režisér
Iveta byla jednou ze zpěvaček, které si uvědomovaly, že televize je audiovizuální prostředek a že nejen samotný hudební snímek, ale také obrazová kompozice je smysluplná a má pro diváka velký význam.

Vít Klusák, producent, scenárista, režisér
Mám pocit, že by po tomto neštěstí mělo následovat jen pietní ticho. Jestliže někdo v sobě sebral tu sílu skoncovat s vlastním životem, jak to komentovat? Jakékoli reakce jen posílí bulvár, protože všichni teď o tom budou psát, budou spekulovat o důvodech a vytahovat na světlo nejrůznější informace.

Sagvan Tofi, zpěvák a herec
Jako zpěvačka byla kouzelná. Když v osmdesátých letech jako členka skupiny Kroky vstoupila na scénu, všichni ji měli rádi. Byla nesmírně dobrosrdečná, přesně tak, jak se tvářila.
Jeden čas jsem bydlel v Praze na Pankráci vedle ní. Chodila tenkrát s Michalem Penkem. Kolikrát jsem k nim domů přišel až nad ránem, ale ona mě vždycky srdečně vítala a nabízela mi něco k jídlu. Byla zlatá, rozdala by se.

Producent, hudebník a skladatel František Janeček spolupracoval s Ivetou Bartošovou v polovině osmdesátých let.
Do vaší skupiny Kroky přišla poté, kdy v roce 1985 zemřel tragicky její tehdejší kolega a partner Petr Sepéši. Jak moc ji ta tragédie poznamenala?
Pokud vím, Sepéši byl její první velká láska, a tak byla jeho ztrátou velice zasažena. Myslím si ale, že byla daleko větší kumštýřka než on.
Byla opravdu tak talentovaná?
Rozhodně ano. Měla velmi příjemný a hezký hlas a součástí jejího talentu byla téměř až pohádková vizáž. Byla to taková princeznička, a když vešla na pódium se svým přirozeným pelem nevinnosti a půvabu, tak z ní diváci byli naprosto unešení. Uměli si ji zamilovat na první pohled. Byla fenomén.
Její nejslavnější písničkou v té době bylo Léto, které jste pro ni napsal. Vzpomínám si, že vyvolala obrovskou vlnu nadšení…
Stávalo se dokonce, že jsme zahráli Léto a pak jsme ho museli opakovat i osmkrát. Byl to neuvěřitelný úspěch. Náš koncert měl trvat hodinu a půl, ale kvůli opakování Léta a potom i tří duetů, které zpívala s Michalem Davidem, trval přes dvě hodiny.
Prorokoval jste jí tenkrát úspěšnou budoucnost?
Domníval jsem se, že její dobrá kariéra bude pokračovat i po skončení naší spolupráce. Těžko se mi ale hodnotí to, co se stalo později. Neznám příčiny a je to pro mě těžké pochopit.