Jen v roce 2013 rozhodovaly soudy v ČR o celkem 13 479 osobách, jež byly obviněny z trestného činu zanedbání povinné výživy.

„Pravomocně bylo odsouzeno celkem 11 154 lidí. Z nich 459 dostalo loni trest odnětí svobody nepodmíněně,“ sdělil Právu Jiří Hovorka z ministerstva spravedlnosti. Podle něho nejčastější trestní sazbou u nepodmíněných trestů je odnětí svobody do jednoho roku.

K prosinci 2013 si odpykávalo trest ve věznicích kvůli zanedbání povinné výživy podle Vězeňské služby více než 700 osob. Rok předtím to bylo 1659 odsouzenců z celkového počtu více než dvaceti tisíc osob ve výkonu trestu odnětí svobody.

Vymáhala nesmyslné výdaje na školu

Z odhadů Exekutorské komory nicméně vyplývá, že je v Česku asi 140 tisíc neplatičů výživného.

Zhruba třetina plátců výživného ho hradí nepravidelně.

Podle odhadů právníků je ve zhruba dvaceti procentech případů za spory o alimenty nesmiřitelná snaha jednoho z rodičů, kteří mají děti v péči, z druhého rodiče za každou cenu sedřít kůži a neochota najít reálný kompromis. Sotva soud nějak rozhodne a určí výši, kolik má druhý platit, už podávají další žalobu.

Boj o alimenty ve jménu dítěte je pak ve skutečnosti vendeta. Často v tahanicích o výživné hrají značnou roli výdaje na vzdělání potomků.

„Vzpomínám si na případ ze své praxe, kdy matka utkvěle trvala na jisté škole, otec s ní nesouhlasil, a jak se ukázalo, nezletilá skutečně po půl roce na škole skončila,“ pamatuje si Miloš Ondruška, jenž v současnosti působí jako právník pražské psychiatrické léčebny Bohnice.

Tresty za zanedbání povinné výživy
Za trestný čin zanedbání povinné výživy lze uložit následující sankce dle § 196 trestního zákoníku
(1) Kdo neplní, byť i z nedbalosti, svou zákonnou povinnost vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok.
(2) Kdo se úmyslně vyhýbá plnění své zákonné povinnosti vyživovat nebo zaopatřovat jiného po dobu delší než čtyři měsíce, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta.
(3) Odnětím svobody na šest měsíců až tři léta bude pachatel potrestán, vydá-li činem uvedeným v odstavci 1 nebo 2 oprávněnou osobu nebezpečí nouze.

„Nicméně soud donutil otce platit výživné, do kterého započetl náklady na pořízení věcí při nástupu na tuto školu,“ vzpomíná Ondruška.

Po roce, kdy nezletilá nastupovala na jinou školu, matka zase požádala o změnu výživného – opět chtěla navýšení z důvodů pořízení nových učebních pomůcek. Soud stál tedy před složitým dilematem, zda určil už tenkrát správně výživné, nebo zda má nyní stanovit nové výživné podle nových nákladů na pomůcky potřebné do školy.

„Na straně jedné je třeba pořídit věci do školy, nicméně otec včas, už před rokem, poukazoval na to, že nezletilá na tento typ školy nemá předpoklady a náklady na pořízení jsou zbytečné,“ konstatoval Ondruška.

Školní výbava tedy nemusela být podle jeho slov pořizována, potažmo věci mohly být prodány a výtěžek použit na nové pomůcky. Soud argumentaci přijal a řízení zastavil.