Česká sociologie toho o této kategorii příliš neví. O to zajímavější jsou výsledky práce, kterou pod názvem Mládež na křižovatce právě publikovali sociologové Petr Sak a Karolína Saková.

Přednost dává kariéře a majetku

Výsledky výzkumů ukazují mladou českou generaci jako převážně individualisticky až egoisticky orientované lidi, kteří zcela pragmaticky upřednostňují svoji kariéru, příjem a majetek před hodnotami sociální solidarity, občanské angažovanosti a ohledy na přírodu.

Potěšující je, že ta část mládeže, která nejvíce vítá náš vstup do Evropy a hlásí se ke společným evropským hodnotám, vykazuje zároveň kulturnější hodnotovou orientaci a neomezuje se na strategii "užít si dne".

Práce je výsledkem dlouhé řady empirických studií, což autorům umožnilo zachytit vývoj hodnot, preferencí a vzorců jednání mladých lidí v průběhu celých devadesátých let až do současnosti.

Zhoršil se postoj k Němcům, Rusům a Američanům

Zajímavými proměnami procházejí postoje mladých lidí vůči našim sousedům. Poněkud se zhoršil postoj vůči Němcům, což zpochybňuje představu o tom, že antipatie zde jsou záležitostí pouze nejstarší generace. Zhoršil se postoj k Rusům a v poslední době výrazně i k Američanům.

Naopak vztah ke Slovákům se zlepšil v posledních deseti letech citelně a kladnější je u většiny mládeže také postoj k Romům.

Naše mladá generace je spíše apolitická. I když svými hodnotami (tržní orientace, egoismus, liberalismus) inklinuje spíše k pravici, projevuje právě tak málo pochopení pro politické ideologie jako pro církve a náboženskou víru. Naprostá většina mladé generace je nábožensky nemuzikální a pro křesťanství (zejména v podání protestantismu) má většinově tak malé pochopení jako pro socialismus.

Nezájem o politiku

Kategorie dvacetičtyřletých až třicetiletých (při pádu reálného socialismu měli 10 až 15 let) je dnes nejpravicovější věkovou skupinou u nás vůbec. Naopak mezi patnáctiletými až osmnáctiletými, tedy mezi studenty středních škol, je překvapivě vysoké procento levicově naladěných.

Ve své většině však mladí lidé projevují jen malý zájem nejen o politickou, ale i o čistě občanskou angažovanost a soustřeďují se na svoji osobní kariéru. Politicky se angažovat jsou ochotni pouze tehdy, ponese-li jim to osobní profit.

Chladný je i jejich postoj jak vůči historickým osobnostem, tak vůči přítomné politické scéně. Z dějin uznávají Karla IV. a T. G. Masaryka, z přítomnosti prakticky nikoho. Dřívější relativně vysoká obliba Václava Havla u mladé generace je již minulostí a dnešní politici jsou pro ně právě tak nezajímaví jako třeba Alexander Dubček.

Nerovné šance

Stále obtížnější je však hovořit o mladé generaci jako celku, protože snad vůbec nejvýznamnější tendencí v této věkové skupině je rychle probíhající vnitřní diferenciace od sociálně velmi slabých až po majetkovou elitu. Výchozí šance mladých lidí u nás dnes nejsou zdaleka stejné a v zásadě je lze rozdělit do tří skupin.

Přibližně třetina mladých lidí má zajištěnu slušnou životní úroveň a je schopna část svých příjmů uspořit. Druhá třetina žije od výplaty k výplatě a konečně poslední třetina mladých se nachází ve vyloženě tíživé ekonomické situaci.

S tím v zásadě koresponduje to, že jen čtvrtina mladých lidí hovoří o skvělé či alespoň dobré profesní perspektivě. Naopak 40 procent jejich vrstevníků má obavy o své zaměstnání a dalších více než 30 procent nepovažuje své zaměstnání za příliš perspektivní. Mezi těmi, kdo si nečiní iluze o svých perspektivách, najdeme, pro někoho možná překvapivě, také plnou třetinu mladých vysokoškoláků.

Studie Petra Saka a Karolíny Sakové zaznamenává, že mladá generace je jak nositelem eurooptimismu, tak také hlavním aktérem rozvoje informační společnosti. Souhlas s naším začleňováním do evropských struktur je u mládeže vyšší než její ochota profesně se uplatňovat mimo území naší republiky.

Mladá generace dynamicky přejímá komunikační inovace. Dokonce tak dynamicky, že v průběhu 90. let u ní počítač a internet z velké části vytlačil zájem o knihy. Počty náruživých čtenářů mezi mladými výrazně poklesly, vzrostl naopak počet těch, kdo za měsíc nepřečtou ani jedinou knihu. Klesl také počet mladých, kteří čtou noviny, a čas trávený u počítače dokonce srazil i něco ze sledovanosti televize.

Dvourychlostní mládež

Tendence k silné vnitřní diferenciaci této věkové kategorie se projevuje také v případě médií a komunikačních inovací. I když vcelku mají dnes přístup k počítačům a k internetu zhruba tři čtvrtiny mladých, z mladých učňů a dělníků to jsou pouze dvě až tři procenta.

Nestejná dostupnost informační techniky tak přispívá k formování dvourychlostní společnosti, kde vzdálenost mezi úspěšnými a neúspěšnými se stále zvětšuje. Ukazuje se, že hranice mezi A-týmem a B-týmem se nekryje s hranicí mezi mladou a starší generací, nýbrž rozděluje samotné mladé na dvě různě perspektivní skupiny.

Čím více se bude toto rozlišení prohlubovat, tím iluzornějšími budou řeči o rovných šancích pro všechny. Nemalý význam knihy Petra Saka a Karolíny Sakové je mimo jiné v tom, že na tuto skutečnost bez ideologických brýlí a velmi argumentovaně upozorňuje.