O to překvapivější je úsilí České republiky o jmenovité vzývání křesťanství v preambuli Evropské ústavy, která po prosincové nedohodě Pětadvacítky a po slabé půldohodě jejich zahraničních ministrů z minulého týdne stále ještě neplatí. Je překvapivé, že vláda umožnila Cyrilu Svobodovi signovat "dopis sedmi", slova "křesťanství" v ústavě se dožadujícího. Byť údajný vládní mandát k tomu žádá i zmínku o pohanské (řecko-římské) filozofii a právu, ba dokonce o tradici osvícenství, kterou katoličtí aktivisté nijak nemilují.

Buď jak buď, podpisem lidoveckého vicepremiéra jsme se de facto přiřadili k bloku autenticky katolických zemí; k Itálii, v jejímž lůně má papež vlastní pidistát, k Polsku, které dalo světu nejvyššího katolíka, ke Slovensku s nepominutelnou tradicí katolických luďáků, k tvrdě katolickému Portugalsku, ke "křižácké" Maltě a vzdorně katolické Litvě. Kde zůstala velká část tradice české, náš přínos k reformaci a naše bezvěrecká realita?

Těžko pochopit, proč vládě s většinou sociálních demokratů nestačí všezahrnující slova v současném návrhu ústavy EU, která hovoří o inspiraci "evropským kulturním, náboženským a humanistickým odkazem".

Kdybychom se s tím spokojili, senátor Richard Falbr, dvojka kandidátky ČSSD do eurovoleb, by se pak nemusel potit před kamerou při přemítání, kam z preambule zašantročit islám, vstoupí-li do Unie Turecko. A lidem bychom snáze vysvětlili, že lecjakou vymoženost antického myšlení a fundament naší kulturnosti si přivezli křižáci až z pohanského Východu, včetně řádné péče o hygienu a veselé lázeňské radovánky...

Pročpak se snažíme nacpat Evropu do nezodpovědného rámce "střetu civilizací"?

Navíc: co je psáno, nemusí být dáno - a pro různá věroučná desatera to platí dvojnásob. Dolarové bankovky v USA se jmenovitě přímo spoléhají na Boha (In God We Trust). V roce 1940 na totéž spoléhal i nápis na opascích vojáků Wehrmachtu (Gott mit uns - Bůh s námi). Ale dolarovek v Americe nikdy moc nezbylo pro "chudé, vdovy a sirotky", jak si Písmo svaté výslovně přeje. A tam, kde kdysi prošla bota nacistické armády, brával zpravidla - a masově - za své i ten boží zázrak života. Nejen sociální spravedlnost.

Právě na tohle v neděli upozornil spisovatel a jezuita Edmond Wandemeersch. Snahu všech signatářů "dopisu sedmi" - vložit křesťanství do ústavního textu - kritizoval jako exorcismus, jako zaříkávání démonů. A připomněl zakladatelský text křesťanské víry: To nejsou ti, kdož opakují "Pane, Pane", kteří vstoupí do království nebeského... (Evangelium podle Matouše).

PRÁVO 2. června 2004