Je to díky novému občanskému zákoníku. Ten nově ukládá, aby lékař, který se v zájmu pacienta rozhodne zadržet informace o jeho zdravotním stavu, konzultoval svůj postup alespoň s jedním kolegou. Tedy lékařem se stejnou odborností, jakou má on sám.

A aby měl ošetřující lékař skutečně bezpečně krytá záda, měl by si takovou konzultaci nechat kolegou i podepsat. Jediným zákonným důvodem, protože každý má právo na úplné informace o svém stavu, přitom může být, že by pacient okamžitým sdělením utrpěl psychickou újmu, v danou chvíli by prostě „neunesl pravdu“.

„Do konce prosince loňského roku, kdy ještě neplatil nový občanský zákoník, měl podle zákona o zdravotních službách kompetenci o takovém postupu rozhodnout samotný ošetřující lékař,“ řekl Právu odborník České lékařské komory Miloš Máca. „Nemusel se nikoho ptát, vnitřně si to vyhodnotil a podle toho postupoval,“ dodal.

Podmínka stejné odbornosti 

Přístup lékařů k této složité problematice je různý u nás i ve světě. Například v USA se podrobné informace pacientům zásadně sdělují.

To se postupně prosazuje i v našich podmínkách. Například v pražské Thomayerově nemocnici informují pacienty o kompletním zdravotním stavu pokaždé.

„Záleží na lékaři, jaký styl zvolí. Někomu lze zprávu sdělit přímo, u někoho se volí pozvolnější postup, ale informace dostanou vždy,“ uvedla pro Právo mluvčí nemocnice Martina Štanclová.

Souhlasit musí kolega stejné odbornosti

Nový občanský zákoník však lékaři ukládá přizvat k takto závažnému rozhodnutí kolegu stejné odbornosti, a teprve s jeho souhlasem pacientovi některé detaily nesdělit.

Lékařovým konzultantem může být podle Máci kolega z oddělení nebo úplně jiné nemocnice či ambulance. Důležitá je podmínka stejné odbornosti.

V případě, kdy by pacient nebo jeho příbuzní chtěli lékaře žalovat za to, že neuvedl všechny podrobnosti zdravotního stavu, měl by zdravotník prokázat, že svůj postup odborně konzultoval. Občanský zákoník nabyl účinnosti začátkem roku a podobný případ od té doby české soudy ještě neřešily.