Z mnoha míst na dřevěném povrchu zíraly více či méně rozšklebené rýhy, a jelikož stolek měl šedobílou barvu, vytvořil čísi úporný pokus zakrýt kazy přelakováním zlověstnou šedomodř, která šlendrián spíše zdůraznila.

V pražském megaobchodu firmy, která pro spoustu lidí po mnoho let byla symbolem kvality, nám první stolek bez řečí vzali zpět a poradili, ať si vybereme jiný. Ten už jsme chtěli raději zkontrolovat před zaplacením. Přelakované rýhy v něm zase nechyběly.

Když se vám bortí zažité představy, chvíli zaraženě přemýšlíte, jak se mohlo stát. Nenašli jsme jiné vysvětlení než nápis na krabici, který nezněl Made in Sweden, ale Made in Lithuania - Vyrobeno v Litvě.

Nemám nic proti malé zemi mezi Polskem, Lotyšskem, Běloruskem a Ruskem. Vilniuské staré město je sympatické a jezera jsou prý také krásná. Přelakované rýhy coby prostředek dosažení kvality mi ale v mžiku připomněly sovětské postupy na poli kvality výrobků. Ač Litevci, spolu s Lotyši a Estonci, byli v SSSR vždy považováni za cizorodý, zápaďácký prvek a také jako první rychle někdejší svazek opustili, s sebou do Evropské unie, jak vidno, přinesli návyky z období, na které tolik touží zapomenout.

Nejde jen o Litevce. Je téměř jisté, že nadcházející měsíce budou pro mnohé politiky, ale i obyvatele starých unijních zemí ve znamení údivu, kdo to vlastně do jejich společenství přistoupil. Nejvíce potíží se očekává s Polskem. Je to tak velká země, že se nedá přehlédnout, a žije v ní tolik zemědělců, že pro agrární politiku EU to bude tvrdý oříšek. Navíc nespokojení polští rolníci mají v čele nesporně talentovaného populistu Andreje Leppera, který se svou Sebeobranou stabilně obsahuje horní příčky v žebříčcích volebních preferencí, protože dokázal přitáhnout i frustrované příslušníky jiných společenských vrstev včetně zdravotně postižených.

Lepper už na podzim 2002 vyhrožoval v Evropském parlamentu, že pokud Polsko nedostane od EU kompenzaci za vstup, země Unii opustí. Má-li se tento muž stát polským premiérem, nebo bude-li mít vliv v budoucí vládě, zaručeně přivodí bolení hlavy euroinstitucím. Není to ovšem pouze Lepperův rys. Na nedávném bruselském sjezdu evropských socialistů popsal šéf stále ještě vládní SLD Krzysztof Janik bídnou situaci své strany - a naznačil, že když jim evropští socialisté nepomohou v kampani do EP, ať si pak nestěžují, že tento člen socialistické rodiny rozhodně nebude oporou.

Sžívání se v Evropské unii je složité a bude nějaký pátek trvat. Ztěžující podněty nepřicházejí jen od nových členů. Víkendové výpady bavorského premiéra a šéfa CSU Edmunda Stoibera proti Česku jsou sice už folklórem, ale soužití dvou sousedních národů neprospívají. Trochu z jiného soudku je další kritika na české poměry: Mezinárodní měnový fond vyčítá Špidlově vládě málo razantní reformu veřejných financí. Nejde sice o evropskou instituci, ale z vlastní zkušenosti vím, že se stejným tržním zapálením a bez velkého přihlédnutí k místním podmínkám posuzují tuto reformu i vlivní poradci v londýnské City, pro které je vzorem drsný slovenský postup.

Česko je mezi postkomunistickými nováčky v EU - s výjimkou Slovinska - nejméně zlobivým žákem. Ale i tak - věřil někdo v této zemi, že soutěž o SuperStar vyhraje zpěvačka, která by si to zasloužila nejvíce, jenže je Romka? Pesimismus byl namístě: Martina Balogová nedostala tolik telefonické přízně jako soupeři a skončila. Pár minut předtím v Tele tele zrovna dávali parodii na hloupou a drzou Romku coby uchazečku o moderování.

Slouží ke cti publika v sále i Martininých rivalů, že ji vyprovodili ovací vestoje. Snad dostane šanci uplatnit svůj talent i jinde než v soutěži, kde nerozhoduje kvalita, ale sympatie a antipatie, často podvědomé. Tento případ jasně ukázal jednu z našich vlastních rýh. Nemá smysl se ji snažit honem přelakovat. Nezbývá než doufat, že díky obrovské popularitě pořadu Česko hledá SuperStar se alespoň pár lidí nad touto věcí zamyslí.

PRÁVO 1. června