Článek
Celosvětovou politikou hýbe krize na Ukrajině. Vy nesouhlasíte s jednostrannou vinou na straně Ruska. Proč?
Chci, abychom principiálně vystupovali jako obhájci mezinárodního práva a abychom nepoužívali dvojí metr. Hovoříme-li konkrétně o helsinské smlouvě, která garantuje integritu mezinárodních hranic, tak má stejná smlouva platit pro Krym, ale nemá platit pro Srbsko, když jsme mu vzali Kosovo?
Jinými slovy, když mezinárodní společenství selhalo jednou v Srbsku, tak je tedy v pořádku, aby selhalo znovu na Ukrajině?
Právě že není. Ale musí konstatovat, že v minulosti došlo k selhání, a přičinit se o narovnání. Prvopočátek problémů je na Balkáně a v tom, že v roce 2008 došlo k porušení mezinárodního práva. Věci nelze řešit jednostrannými diktáty.
Dostali jsme se někam, kde to je velmi nebezpečné. Budou teď chtít změnu hranic Maďaři na Slovensku nebo Baskové ve Španělsku budou pociťovat své nároky jako více oprávněné než před Krymem? To jsme si ale měli rozmyslet dřív. A místo toho, abychom se tím zabývali, tak tu bojujeme proti karikaturám Medvěda.
Kvůli Ukrajině jste měl několik ostrých názorových výměn s šéfem diplomacie a stranickým kolegou Lubomírem Zaorálkem. Obvinil jste ho z používání dvojího metru, ale přitom Zaorálek vystupoval proti uznání Kosova.
Tenkrát jako opoziční poslanec byl proti uznání Kosova a doufám, že to tak vnímá i teď. Chci ale zdůraznit, že jsme se dostali do prekérní situace kvůli bývalému ministrovi zahraničí Karlu Schwarzenbergovi (TOP 09) a tomu, že nedodržel usnesení českého parlamentu z 6. února 2008, který českou vládu vyzval, aby Kosovo neuznávala.
Za nynější schizofrenii v české zahraniční politice nese plnou odpovědnost Karel Schwarzenberg tím, že se nedržel mezinárodního práva a nevzal v potaz usnesení parlamentu. Výsledkem toho je, že Luboš Zaorálek je v těžké situaci, a věřím, že ho to trápí. Za dnešní situaci ale vinu nenese Zaorálek, ale Schwarzenberg.
Co by podle vás tedy bylo řešením ukrajinské krize?
Zachování územní celistvosti Ukrajiny včetně Krymu, EU by se měla stát prostředníkem při vyjednávání mezi Kyjevem a Moskvou, Unie by měla pojmenovat negativní jevy na Ukrajině a říct, že chápe a respektuje určité zdrženlivé chování Moskvy ve vztahu k novým subjektům.
Jedno z řešení je, jak říká prezident Zeman, exprezident Klaus či bývalý ministr zahraničí USA Kissinger, federalizace Ukrajiny včetně silné autonomie Krymu.
Domnívám se, že EU vykročila správným směrem ve chvíli, kdy polský ministr zahraničí Sikorski 21. února v Kyjevě uzavřel dohodu s ukrajinským prezidentem Janukovyčem a tzv. Majdanem.
EU poměrně racionálně a s citem pro situaci v Evropě hledala řešení a vypadalo to, že se věci začínají řešit. Jenže pak někdo vyhnal Majdan do protiútoku, otázkou je kdo. Nejsem naivní, že to byl jeden z demonstrantů. Mluvíme o potřebě dodržovat ukrajinskou ústavu, ale přitom ukrajinská ústava mluví o třech způsobech, jak prezident přestane být prezidentem: buď odstoupí, nebo zemře, nebo je odvolán.
Takže považujete Janukovyče stále za prezidenta?
Ne já. Podle výkladu ukrajinské ústavy má země dva prezidenty. A jde také o to, jak byl ten druhý jmenován. Věci prostě nejsou tak černobílé, jak se naše média a zejména Česká televize snaží prezentovat.
Nemyslím si, že jsou normální antisemitské výkřiky nebo že Izrael posílá své speciální agenty, aby učili příslušníky židovského národa, jak se mají bránit. Stejně tak si nemyslím, že je normální, že ve Lvově si museli příslušníci speciálních jednotek, kteří jednali v souladu se zákony a bránili pořádek ve své zemi, kleknout před dav a odprosit ho. Jestli se v takovém klimatu odvíjí politické dění a život na Ukrajině, tak začínám mít obavy.
Neměl jste obavy, když se referendum na Krymu odehrávalo za přítomnosti vojáků a obrněných transportérů v ulicích?
Nic z toho neobhajuji. Jen tvrdím, že to je důsledek politiky, kdy Evropa nedokázala jasně a objektivně říci, co na Ukrajině probíhá.
Určitě to prvotní vzedmutí proti tamním oligarchům bylo naprosto správné, ale v momentě, kdy se stali hrotem protestů lidé z nacionalistického Pravého sektoru… To nebyl Vitalij Kličko, který mlátil příslušníky jiných, proruských stran v ulicích. Dívám se na videa, na kterých jsou lynčováni zastánci jiných názorů než těch majdanských.
Evropa měla říci, že toto je zásadní nepřekročitelný moment a že jinak s tou Ukrajinou nemají o čem jednat. Ale ona to takto neřekla, jen to velmi ležérně zmínila a vytvořila zdání, že jí to tak nevadí. A to je to, co se příčí našim lidem. Hra, která se zde rozehrává, je černobílá a neobjektivní. My nejsme rusofilové, od roku 1968 do roku 1989 jsme žili pod sovětskou okupací, ale nyní nejde o Brežněvův SSSR, ale o Rusko.
Ruský prezident Vladimir Putin argumentuje ochranou ruských občanů. Adolf Hitler se v roce 1938 také oháněl nutností chránit Němce v Československu...
Československo v roce 1938 bylo demokratický stát, nikdo tu nebyl perzekuován za to, jakým způsobem se v té době politicky profiloval. SDP měla 1,3 miliónu členů a nikdo jí nebránil, i když usilovala o odtržení části území od Československa.
Situaci na Krymu nelze srovnávat s rokem 1938. Na Krymu měli Rusové strach z Kyjeva, protože složky Pravého sektoru dávají jasně najevo, že nesnášejí Poláky, židy a Rusy. Vždyť je to patrné například z videí ze Lvova a ten strach je oprávněný. To nejde o Stepana Banderu, ale o prosazování těch idejí a přitloukání dětí na kříže.
Celý rozhovor si přečtěte ve víkendovém vydání deníku Právo.