Miroslav Štěpán na snímku z listopadu 2013.

FOTO: Tomáš Zezulka, ČTK

Podle místopředsedy KSČM Jiřího Dolejše se Štěpán stal negativním symbolem konce minulého režimu. „Několikrát se snažil vrátit, nadvakrát se snažil vstoupit do KSČM, ale naše cesty se rozešly. Setrval na určitých východiscích, která nejsou východisky KSČM. Jeho strana nikdy nezískala popularitu. Měla sice podobný název, ale odlišný program,” řekl ČTK Dolejš. Podle něj si každý člověk po své smrti zaslouží určitou pietu a pozůstalí soustrast.

Další politici se ke Štěpánovu úmrtí většinou nevyjadřovali, někteří pak na dotaz ani nereagovali. „Já se nebudu vyjadřovat,” řekla poslankyně KSČM Marta Semelová, která patří ve své straně k tvrdšímu jádru. „Tento pán mi nestojí za žádný komentář,” sdělil bývalý disident, diplomat a člen někdejší vlády Alexandr Vondra (ODS).

Miroslav Štěpán se narodil 5. srpna 1945 v Lounech. Než se stal jednou z největších negativních ikon listopadu 1989, prošel tento zemědělský inženýr a kovaný komunista od sedmdesátých let mnoha funkcemi.

Miroslav Štěpán v uniformě Lidových milicí v únoru 1989.

Miroslav Štěpán v uniformě Lidových milicí v únoru 1989.

FOTO: Jaroslav Hejzlar, ČTK

Byl tajemníkem Městského výboru Socialistického svazu mládeže v Praze i předsedou normalizačního Mezinárodního svazu studentstva. Později se stal tajemníkem Městského výboru KSČ v Praze a náčelníkem Lidových milicí.

Miroslav Štěpán před Obvodním soudem Prahy 1 druhého července 1990.

Miroslav Štěpán před Obvodním soudem Prahy 1 druhého července 1990.

FOTO: Pavel Khol, ČTK

Na sklonku komunismu v roce 1988 se stal členem Ústředního výboru Komunistické strany Československa a členem předsednictva ÚV KSČ. Ve Federálním shromáždění vydržel až do prosince 1989.

Štěpán byl mnohokrát v médiích zmiňován jako muž, který je zodpovědný za brutální potlačování demonstrací za svobodu v letech 1988 a 1989 a hlavně 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze. Hned první prohlášení Občanského fóra z této doby požadovalo jeho odstoupení.

V politice skončil

Štěpán definitivně pohřbil svou politickou kariéru, když v pražské továrně ČKD, zjevně vůbec nechápaje skutečnou situaci v zemi, pronesl neslavnou větu o tom, že „neexistuje to, aby patnáctiletý děti určovaly, kdy má odejít prezident.“

Následovalo pobouření dělníků, křik a pískání, načež musel být jeho projev ukončen.

V prosinci 1989 byl zatčen a obviněn z trestného činu zneužití pravomoci veřejného činitele, kvůli tomu, že nasadil na demonstranty slzný plyn a vodní děla. Soud ho potrestal čtyřmi lety vězení, později byl trest snížen na dva a půl roku.

Miroslav Štěpán se hájí před soudem v lednu 1992.

Miroslav Štěpán se hájí před soudem v lednu 1992.

FOTO: Stanislav Štěpánek, ČTK

Štěpán se ještě v devadesátých letech pokusil o návrat do politiky, ale jeho levicová Lidová unie národní a sociální záchrany nezaznamenala větší úspěchy, stejně jako extremistická Strana československých komunistů.

Své názory na komunismus a svou roli v dějinách se snažil šířit v knize Necenzurován - Můj život v sametu aneb Zrada přišla z Kremlu.

Miroslav Štěpán při autogramiádě své knihy v červnu 1991.

Miroslav Štěpán při autogramiádě své knihy v červnu 1991.

FOTO: Stanislav Peška, ČTK

V ní například tvrdí, že chartisté byli „sekta než nějaké větší hnutí oslovující širší veřejnost”. „Pokud totiž z této komunity vycházely nějaké věci k hlubšímu zamyšlení, a že tam takové jistě byly, pocházely většinou ze skupiny bývalých členů KSČ, vyloučených po roce 1968. To oni byli ti hlavní psavci této skupiny! Pak ale k Chartě patřila i skupinka blouznivců, jako byli lidé kolem hudební skupiny The Plastic People of the Universe. Ti se z jakéhokoli veřejného angažmá vyloučili sami,“ napsal.

O bývalém prezidentovi Václavu Havlovi napsal, že k výkonu významných funkcí nebyl vůbec způsobilý. O jeho vězení v knize napsal, že nebylo v žádném případě tvrdé a nemusel „svádět žádný boj”.