„Máme pouze velké obavy z toho, aby se neopakoval scénář z loňska, kdy se také udělalo pěkně, včely vylétly a pak na tři týdny ještě udeřila poměrně tuhá zima, která rozvoj včel zastavila. Jestli teď ale bude počasí stabilní, chladnější rána přitom ničemu nevadí, tak půjdou včely do síly,“ dodal pro Právo Veverka.

Včel i dalšího užitečného hmyzu je podle něho u nás momentálně dost i díky tomu, že se značně šetrněji přistupuje k postřiku plodin. Právě nesprávné chemické ošetřování plodin je společně s varroázou, tedy onemocněním včel způsobeným roztočem, největší hrozbou pro včelstva.

Díky mírné zimě včelaři nezaznamenali ani větší úhyny včelstev, a tak jsou zatím liché obavy, že nebude mít kdo opylovat květy. Včely už pilně pracují.

Půl miliónu včelstev, padesát tisíc včelařů

„Včel je u nás v podstatě dost, máme asi půl miliónu včelstev a 50 tisíc včelařů,“ řekl Právu Dalibor Titěra z Výzkumného ústavu včelařského ve středočeském Dole.

„Vychází to na asi sedm včelstev na kilometr čtvereční, i když problém někde může být v ne úplně rovnoměrném rozvrstvení. Místy to tedy může vypadat, že včel je nedostatek, ale proto radíme včelařům, aby budovali menší stanoviště včelstev a aby si jich zřídili víc, je to lepší nejen pro výživu, ale i v situaci, kdy včely napadnou nemoci,“ vypočetl Titěra.

„Nebál bych se toho, že nebude mít kdo opylovat. Lepší se celková péče o krajinu, a nabízí tak prostředí i pro další opylovače, vždyť u nás žije 400 druhů samotářských včel mimo úly,“ upozornil Titěra.

Dodal, že v evropské konkurenci se nemáme ve včelařství za co stydět. Proti sousedům z Polska, Německa a Rakouska máme prý víc včelstev i včelařů. „Český med má navíc proti tomu evropskému přísnější kritéria na kvalitu, a proto je i lepší,“ upozornil Titěra.

Podle Titěry už dnes není příroda ve stejném stavu jako před sto lety, a tak je nutné včelám pomáhat, jinak může skutečně nastat problém. „Pokud se budou včelaři zajímat o péči a budou dodržovat správné postupy, bude to v pořádku. Je spousta včelařů, kteří za posledních 15 let neměli téměř žádné ztráty,“ konstatoval.

Boj s roztoči

Neustálý boj musí vést včelaři například s varroázou. „Průběh zimy byl sice dobrý pro včely, ale bohužel i pro roztoče, kterým se bude lépe dařit, a hlavní intenzita náporu nemoci může přijít dřív. Pokud nepřijde ozdravný zásah včelaře, během jednoho či dvou let napadené včelstvo vyhyne,“ varoval Veverka.

„Počítat musíme také s pesticidy na polích, které mají působit na organismy podobné včelám. To je obtížné, zabít brouka, kterého považujeme za škůdce, a nezabít užitečnou havěť, jež je příbuzná a přibližně stejně velká. I to se už ale dělá s daleko větší odborností než v minulosti,“ připomenul Titěra.

Na střechách činžáků

Včelaření už není jen doménou venkova, stále častěji se úly objevují i v centrech velkých měst. „Je to totiž vhodná alternativa k současnému přetechnizovanému světu. Celý den sedíte v kanceláři, tak proč se večer nebo odpoledne nestarat o včely. Lidé je mají na střechách činžáků, na garážích nebo i v podkroví,“ přiblížil Veverka.

Chladnými nenechávají odborníky ani nářky na to, že včelaři u nás jsou v důchodovém věku a hlásí se málo mladých lidí.

„Když si otevřete kroniku starou 100 let, dočtete se tam, jak naši předci založili včelařský spolek a ptali se, kdo to bude dělat po nich, že jsou tam samí staří. To se znovu opakovalo za dvacet let až do dnešní doby, pořád tatáž písnička. Je pravda, že včelařství se věnují hlavně penzisté, ale po nich to vezmou zase ti, co se dostanou do důchodového věku,“ je přesvědčen Titěra.