Článek
Pane premiére, kdyby došlo k případnému vojenskému konfliktu kvůli Krymu, zapojili bychom se do něj také?
Nemyslím si, že k němu dojde, a rozhodně si to nepřejeme. Pevně věřím, že všichni – ukrajinská vláda, ruský prezident Putin, Evropská unie, NATO – budou postupovat tak, aby k žádnému vojenskému konfliktu nedošlo.
Co se teď odehrává na Krymu, je snaha nelegitimním způsobem začlenit Krym do Ruské federace.
Po zkušenosti, kterou jsme učinili na Balkáně s rozpadem Jugoslávie, pokládám za absolutně prioritní, abychom zabránili válečnému konfliktu. Nejsem stoupencem toho, aby EU, ukrajinská vláda nebo NATO postupovaly tak, aby to vedlo k vojenskému konfliktu v této situaci. Musíme volit politické, diplomatické řešení a jsem rád, že se na tom shodly všechny členské země EU.
Může tím diplomatickým řešením být, že se Krym stane součástí Ruska, nebo by Západ byl ochoten jít kvůli poloostrovu do války s Moskvou?
Nepřeji si ani válečný, ani hospodářský konflikt. Jako premiér postupuji v rámci EU a NATO tak, abychom válečnému konfliktu zabránili. Pokud jde o hospodářský konflikt, tak to by nepoškodilo Putina nebo Janukovyče, ale řadové obyvatele Ruska, Ukrajiny a ČR.
Co se teď odehrává na Krymu, je snaha nelegitimním způsobem začlenit Krym do Ruské federace.
Je to v rozporu s mezinárodním právem, je to na úkor suverenity Ukrajiny, který mj. Ruská federace uznala i výměnou za to, že se Ukrajina vzdala jaderných zbraní, kterou zdědila po Sovětském svazu. Tehdy Rusko garantovalo nedotknutelnost jejích hranic a teď je narušuje. Naším cílem by měla být rychlá politická stabilizace a snížení napětí a obnovení hospodářských vztahů.
Souhlasíte s ministry zahraničí EU, že ruský vpád na Krym je akt agrese?
Je to akt agrese, je to porušení suverenity. To nikdo nezpochybňuje. Reakce mezinárodního společenství musí být důsledná, ale nesmí být hysterická. EU rozhodla o pozastavení řady důležitých jednání, jako je uvolňování vízového režimu, či o hospodářských smlouvách, na kterých Rusku záleží.
Jako naprosto exportně orientovaná země musíme mít zájem na tom, abychom se nedostali do obchodních válek se státy, které jsou pro nás významným trhem
Než došlo ke konfliktu, tak jsme na straně Moskvy cítili zájem na zlepšování vztahů, které tento konflikt zhorší. Nechci překročit hranici, ze které se bude obtížné ve vzájemných vztazích vracet zpátky.
Chci, aby ČR jednala koordinovaně v rámci Evropy, protože jen tak bude Unie mít váhu a autoritu. Nelíbí se mi ale snaha přepnout na způsob vyjadřování, který ČR nepřísluší. Nemyslím si, že bychom měli být zemí, která by měla přijímat jednostranné sankce vůči Rusku nebo volat po plošných sankcích, a to prostě proto, že náš vzájemný obchod je významný.
USA se to velmi dobře prosazuje, ale kdyby začala plošné ekonomické sankce prosazovat Evropa, sama se střelí do nohy a poškodí nejen Rusy, ale i svoje vlastní pracovní místa. Hospodářský růst v Evropě je velmi křehký a byl bych velmi nerad, kdyby se stal obětí politického konfliktu, ke kterému došlo na Ukrajině.
Má ale ve vztahu k Ukrajině jasno vůbec ČSSD a potažmo vaši voliči? Jak napsalo páteční Právo, v poslaneckém klubu např. vzbudily vášně hlavně výroky ministra zahraničí Lubomíra Zaorálka a ministra pro legislativu Jiřího Dienstbiera. Odlišný názor má naopak eurolídr Jan Keller.
O Ukrajině se vášnivě diskutuje v každé české hospodě, tak je přirozené, že se debata odehrává i v klubu soc. dem. Ve svém postoji ve věci Ukrajiny, který jsem zaujal, cítím podporu. Musíme kauzu vnímat, jaká skutečně je, a neměli bychom se stát obětí propagandy.
Ukrajinský konflikt nevznikl jako nacionální, ale jako vzpoura občanů proti korupci a sociálním rozdílům, které panovaly ve společnosti bez ohledu na to, jestli to bylo za Tymošenkové nebo Janukovyče.
Byla to vzpoura proti zpanštělému chování politické reprezentace a proti tomu, že podnikatelé musejí platit desátky oligarchům, organizovanému zločinu i politickým strukturám.
Miloš Zeman byl v obtížné situaci při tzv. humanitárním bombardování Jugoslávie, protože to byla jeho vláda, která musela schválit povolení k přeletu letounů NATO přes území ČR, a česká vláda se tak tehdy nepřímo podílela na vojenské operaci vůči Srbsku.
EU pro ně naopak byla symbolem společnosti, která nebude tolik svázána korupcí, a symbolem prosperity, která Ukrajině řadu let uniká, protože se stala kořistí úzké skupiny podnikatelů. To vše v souvislosti s tím, že Janukovyčova vláda couvla od podpisu asociační dohody s EU, bylo podhoubím výbuchu, který v zemi nastal.
Někteří poslanci ČSSD tvrdí, že kolem nové vlády působí „fašistické síly“.
To je trochu rétorika, která zaznívá z ruského propagačního kanálu. Strana, která se hlásí k odkazu Stepana Bandery, má zanedbatelnou podporu. Rozhodně není součástí hlavního ukrajinského proudu a není fér vytvářet dojem, že v zemi docházelo k nacionálnímu konfliktu mezi Ukrajinci hovořícími ukrajinsky a rusky.
Podstata problému je jinde. A bohužel tím, že se Rusko do krize vložilo cynickými mocenskými prostředky, anektovalo část Ukrajiny, tak to stabilizaci situace na Ukrajině neprospívá.
Stejně tak lze namítnout, že cynicky vyznívají slova, že si nemůžeme dovolit ohrozit obchod s Ruskem.
Cílem vlády a politiky mé vlády je, abychom ČR provedli těmito rizikovými nebezpečnými situacemi tak, aby na to obyčejní Češi doplatili co nejméně. Vláda se musí starat o to, aby stát dobře fungoval, prosperoval, aby se pohyboval v určitém bezpečném prostředí.
Náš národní zájem je takový, že musíme jako země, která má zkušenost z Mnichova a srpna 1968, být velmi citliví na udržování mezinárodního práva a územní integrity, ale současně jako naprosto exportně orientovaná země musíme mít zájem na tom, abychom se nedostali do obchodních válek se státy, které jsou pro nás významným trhem a umožňují nám zaměstnávat tisíce lidí.
Do Ruska ročně exportujeme zboží a služby za 116 miliard korun. Nemáme k dispozici jiný trh, kam bychom tento export umístili. V tuto chvíli se takto dramaticky rozhodovat nemusíme. V rámci EU a NATO důsledně ČR pojmenovala, co se na Ukrajině stalo, a jsme součástí silného diplomatického tlaku, který je dnes vyvíjen jak na ruskou, tak na ukrajinskou vládu, aby se snížilo napětí. Nemusíme vyhlašovat obchodní válku a byl bych velmi rád, kdyby k tomu nakonec nedošlo. Je to něco, co je na konci jako vztyčený prst.
Souhlasíte s prezidentem Zemanem, že situace by byla mnohem jednodušší, kdyby neexistoval precedens Kosova?
Není jen Kosovo, ještě před ním bylo Podněstří v Moldavě, což je autonomní území v Moldávii, ale kontrolované ruskou menšinou za přítomnosti evropské armády. Sám Miloš Zeman byl v obtížné situaci při tzv. humanitárním bombardování Jugoslávie, protože to byla jeho vláda, která musela schválit povolení k přeletu letounů NATO přes území ČR, a česká vláda se tak tehdy nepřímo podílela na vojenské operaci vůči Srbsku.
Chápu, že i pro Miloše Zemana je otázka humanitárního bombardování Kosova určitým traumatem, protože jeho vláda respektovala politiku NATO, ale i my jako sociální demokraté jsme tehdy vedli kolem toho bouřlivé diskuse.
Kritizoval jste jednostranný pohled na dění na Ukrajině. Máte dojem, že ministr zahraničí Zaorálek takový jednostranný pohled prezentoval?
Já si nemyslím, že by Lubomír Zaorálek prezentoval jednostranný pohled. Nebyl to on, kdo mluvil o tom, že bychom měli vyřadit Rusy z tendru na dostavbu Temelína. Myslím si, že pan Zaorálek představuje z hlediska naší diplomacie vyvážený pohled.
O tom, že by Rusko mělo být ze strategických důvodů vyřazeno z tendru na Temelín, mluvil ministr Jiří Dienstbier. Souhlasíte s jeho názorem?
S tím názorem nesouhlasím. Tendr neorganizuje vláda, takže nemůže nikoho vyřadit, a druhá věc je ta, že pokud by Rusko splnilo všechny parametry a všechna kritéria, tak pokud jednou děláte otevřené výběrové řízení, nemůžete najednou říct, že se vám někdo nelíbí. To by z naší strany nebylo korektní.
Ruskou účast v tendru na Temelín je potřeba vnímat z hlediska obchodních vztahů, které s Ruskem máme. Musíme vnímat i pracovní místa v ČR, a proto bychom měli klást důraz na diplomatické řešení, a ne strašit obchodní válkou s Ruskem.