Ten uznal ústavní stížnost pražského advokáta Adama Batuny, že „byla porušena základní práva stěžovatelky na spravedlivý proces“. Usnesení Okresního soudu v Kolíně o nařízení této exekuce Ústavní soud zrušil.

Veškeré problémy začaly dlužnými starými pokutami za černé jízdy. Paní Martina zaplatila opakovaně po více než pětitisícových sumách včetně všech nákladů navíc.
Jenže u jednoho z těchto dluhů v celé té záplavě exekutorovi na konci roku 2011 uhradila o 208 korun méně a vedlejšímu účastníkovi řízení, pražskému dopravnímu podniku, o ještě zanedbatelnějších 28,50 Kč méně.

Zjevně u těchto malých částek nešlo o úmysl vyhýbat se povinnosti zaplatit dluhy včetně sankcí. Už se chtěla vyplatit z exekučního stigmatu. Jenže o malém nedoplatku nevěděla. Chyba komunikace mezi exekutorem a povinným.

Několik měsíců se nikdo neozval

Místo toho, aby byla už vlastně mimo soudní administraci vyzvána k dorovnání těchto bagatelních částek, se sedm měsíců nic nedělo. Nevěděla o nich, měla za to, že její černé jízdy včetně všech nákladů navíc jsou odčiněny, zaplaceny.

A pak najednou následovalo rovnou soudní nařízení exekuce na 11 400 korun, z toho exekutor Juraj Podkonický pro sebe nárokoval bezmála osm tisíc korun (kvůli nezaplaceným 208 korunám) a 3420 pro dopravní podnik (kvůli 28,50 Kč). Okresní soud v Kolíně ji šmahem odsoudil – zaplať.

A už dost! pravil ÚS

„ÚS již mnohokrát prohlásil, že netoleruje orgánům veřejné moci a především obecným soudům přehnaně formalistický přístup za použití sofistikovaného odůvodňování zřejmé nespravedlnosti. Obecný soud není absolutně vázán doslovným zněním zákona, nýbrž se od něj smí a musí odchýlit, pokud to vyžaduje účel zákona nebo některý z principů,“ konstatoval v rozhodnutí ÚS.

Podle něho je vždy nezbytné vycházet z individuálních rozměrů každého případu, které jsou založeny na zjištěných skutkových okolnostech.

„Mnohé případy mohou být, jako v dané věci, značně komplikované a netypické,“ dodal ÚS.

Exekutoři to zkoušejí dál

Tento a další obdobné případy ukazují, že i když se Ústavní soud a zákonodárci během posledního roku snažili přibrzdit automatizované továrny některých exekutorů a některých advokátů na zisky ze směšných a často uměle vytvářených dluhů, ti to pořád zkoušejí ve stylu „jeden žalovaný se třeba úspěšně odvolá, ale další tisíce ne“.

Je očividné, že si pramálo dělají z toho, že Ústavní soud již opakovaně zdůraznil, jak praví i u tohoto případu, že některé případy se nemohou soudit jen stroze doslova podle paragrafů, ale chce to i trochu zdravého rozumu.

Právo nyní registruje případy, kdy někteří věřitelé a vymahači nerespektují ani relativně novou zákonnou povinnost předžalobní výzvy dlužníkovi, a rovněž se seznamujeme s případy, že někteří exekutoři neslučují typizované vícenásobné exekuce, když jde o jednoho dlužníka a jednoho stejného věřitele. Přitom jim to nařizuje zákon.

Jenže více čísel spisů – více na odměnách. A když se lidé nebrání, tak proč na tom nevydělat…