Pan Jaroslav Michal před čtyřmi lety zjistil, že je HIV pozitivní. Na preventivní testy přitom docházel zcela pravidelně a i v osudný den šel do nemocnice bez jakýchkoliv obav. To se ale záhy změnilo.

„Prvotně si říkáte, že je všechno v čudu a všechno skončilo. Napadají vás různé myšlenky, musel jsem to svým způsobem samozřejmě rozdýchat, což nebylo ze dne na den. Chvíli to trvalo,“ popisuje Jaroslav své pocity.

Zřejmě jako většina HIV pozitivních, ani on přesně netuší, od koho se mohl nakazit. „Nejsem si úplně jistý, od koho přesně. Mám nějakou domněnku, ale nemůžu stoprocentně říct, že bych věděl.”

Snů je stále spousta

O své nemoci hovoří zcela otevřeně a bez okolků. „Až na to, že jsem pod pravidelnou lékařskou kontrolou, tak se jinak prakticky nic nezměnilo. Skončil mi vztah samozřejmě, ale nebylo to kvůli chorobě. Mám nového přítele, chodím dál do práce a snů je stále spousta. Ty byly i předtím a jsou i potom.”

Apeluje především na mladé lidi, kteří riziko nákazy stále více podceňují. Měli by si podle něj uvědomit jednu věc. Když se nakazí, není cesty zpět.

„Rozhodně by se všichni měli chránit. Nepodceňovat to. Přijde mi, že dnes to každý bere, jako kdyby šlo o chřipku. Je to omyl. Potom je člověk závislý celý život na lécích,” říká.