„Poslat mě tam bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, které rodiče udělali. Tehdy žádné oficiální dohody neexistovaly, byl to pro nás tak trochu adrenalin,“ říká první žák s rakouskou zkušeností, dnes již dospělý Jiří Kovárník.

Přitom na samém počátku byla vlastně jen snaha o zachování školy, které pro nedostatek dětí hrozilo zavření. „Byly tehdy slabé ročníky a hrozilo nebezpečí snižování počtu tříd. Náhodou jsem se dozvěděl o projektu, který fungoval v Burgenlandsku, do školy v Kitsee tam jezdily děti z Bratislavy. Chtěl jsem to zkusit i u nás,“ vzpomíná tehdejší starosta Drasenhofenu Hubert Bayer, dnes již na penzi. Jeho roli v tehdejší vzdělávací akci ocenila i česká strana: Bayer se stal čestným občanem Mikulova.

Aby vše mohlo probíhat na oficiální úrovni, získal Bayer nejdřív příslib podpory rakouského ministerstva školství, s ním pak vyrazil do Mikulova. Po souhlasu města dalo kladné stanovisko i naše ministerstvo školství.

Děti z Mikulova chodily do rakouské školy

„S jednou podmínkou, stát to nesmělo nic stát,“ vzpomíná mikulovský zastupitel Jaroslav Smečka (nez.), který byl tehdy něco jako styčný důstojník na české straně. V září 1992 tak oficiálně začala v Drasenhofenu školní výuka i pro děti z Mikulova. Děti z jižní Moravy jsou ale i v rakouské mateřince.

„Momentálně máme v mateřské škole 15 dětí z Mikulova, v lidové škole je jich dalších dvaadvacet,“ řekl Bayer. Lidová škola, neboli Volksschule, je v Rakousku určena pro první až čtvrtý ročník základní školy, vyš-ší ročníky jezdí za vzděláním ještě o jedenáct kilometrů dál, do Poysdorfu.

V mateřské škole v Drasenhofenu nechávají rodiče z české strany své ratolesti většinou jen dopoledne, platí za to měsíčně padesát eur. Celodenní pobyt se zvyšuje o částku za obědy a pohyblivou částku za odpoledne. Za školní vzdělání děti v Rakousku neplatí. Na mikrobus, kterým děti dojíždí z Mikulova do školy, se rodiče skládají. V době celnic na hranici měl školní spoj vyjednáno přednostní projíždění.

„Jezdí sem učit češtinu pan učitel Pavel Strouhal, pro české děti je rodný jazyk povinný, pro rakouské je volným předmětem, jenže rakouští žáci nemají o češtinu zájem,“ řekl Právu Bayer.

Jde hlavně o jazyk?

Podle Jaroslava Smečky není za hlavním zájmem o výuku v Drasenhofenu nedostatek míst ve škole v Mikulově, ale snaha dopřát dětem především dokonalou znalost cizího jazyka.

Na druhou stranu má Mikulov málo míst v mateřinkách, proto je snaha dát své dítě do Drasenhofenu logická. „Poptávka opravdu hodně převyšuje nabídku. Už se to snažíme řešit,“ řekl zastupitel.