Mezi osoby ohrožené ztrátou vlastního bytu patří i lidé vracející se z vězení, oběti domácího násilí. Vyplývá to z Koncepce prevence řešení problematiky bezdomovectví v ČR ministerstva práce a sociálních věcí a analýzy Koncepce bydlení ČR do roku 2020 ministerstva pro místní rozvoj.

Bezdomovectví se tak začíná stávat ekonomickým, ale i sociálním problémem.
Nepříznivá situace spojená s bydlením se dále negativně projevuje zejména ve výchově dětí, které střídají pobyty v azylových domech a sociálních ubytovnách.

Rizik je hodně

Příčin, proč se z lidí stávají bezdomovci, je celá řada, nikdy nerozhoduje pouze jediná.

„Dosavadní poznatky ukazují, že mezi rizikové faktory pro vznik bezdomovectví na straně osob patří dluhy, nezaplacené nájemné nebo hypotéky, rodinné konflikty a rozvraty, propuštění z institucionální péče (dětský domov, vězení, psychiatrická léčebna, nemocnice), nízký sociální status, obecně nízké sociální kompetence a nedostatek sociálně podpůrných sítí, problémy s duševním zdravím, sexuální a psychické zneužívání v dětství, zneužívání drog a alkoholu, delikventní chování či zkušenost s vězením,“ vypočítává studie MPSV.

Mezi další faktory patří vývoj na trhu práce a trhu s byty, politika v oblasti sociálních dávek a síťování sociálních služeb, nedostatky ve vzdělávací soustavě, rostoucí míra chudoby, nedostatky ve vytváření rovných příležitostí, regionální rozdíly nebo změny v oblasti rodinného života.

Kupodivu mezi bezdomovci je poměrně málo Romů. Ti ale zase žijí v chudinských ghettech, kterých je v Česku kolem tří stovek. Romové častěji žijí v různých předražených ubytovnách, což zase vytváří další ekonomické a sociální problémy.

Mladí a ženy

Údaje o počtech bezdomovců jsou pouze přibližné, vycházejí z částečných údajů statistiků, úřadů práce, oficiálně přesné a adresné studie v Česku neexistují. Problémem se zatím zabývají spíše neziskové organizace než státní instituce. I částečné údaje však jsou varující.

Duševní nemoc v kombinaci se socioekonomickými problémy může být spouštěcím mechanismem bezdomovectví

Některé výzkumy ukazují na to, že mezi skupinou skrytých bezdomovců přibylo mladých lidí do 25 let, osob se zdravotním postižením, žen i celých rodin s dětmi. Podle výzkumu jedné z nejznámějších neziskových organizací, která bezdomovcům pomáhá – Naděje, třem z deseti klientů sdružení nebylo ani 30 let.

V ČR je bezdomovectvím mezi mladými lidmi ohrožena nejvíce skupina mladých osob opouštějících institucionální péči. Ačkoliv není k dispozici přesná evidence, mládež a mladí dospělí tvoří odhadem méně než 15 % bezdomovců. Nejčastěji se jedná o mladé muže s žádnou či nízkou kvalifikací, bez rodinného zázemí, s užíváním drog v anamnéze a nízkými sociálními dovednostmi. Téměř polovina bezdomovců byla svobodná, dalších 35 % osob je rozvedených. Přes 57 % bezdomovců nemělo žádné děti. Mezi bezdomovci výrazně přibylo žen.

Problémy se zdravím

Lidé bez domova mají podstatně horší zdravotní stav. Mezi bezdomovci je vyšší výskyt chronických onemocnění, infekčních chorob i častější problémy s duševním zdravím. Ve vztahu ke kombinaci závislostí na alkoholu či drogách a bezdomovectví se uvádí, že mezi výskytem závislosti nebo jiné duševní poruchy a bezdomovectvím existuje úzký vztah, ve kterém však není vždy snadné rozlišit příčinu a následek.

Kardinál Dominik Duka (vlevo) na tradičním vánočním obědě pro chudé, bezdomovce, uprchlíky a všechny osamělé lidi.

Kardinál Dominik Duka (vlevo) na tradičním vánočním obědě pro chudé, bezdomovce, uprchlíky a všechny osamělé lidi.

FOTO: Michal Krumphanzl, ČTK

Duševní nemoc v kombinaci se socioekonomickými problémy může být spouštěcím mechanismem bezdomovectví. Naopak bezdomovectví může vést k duševním potížím, depresím a užívání návykových látek, uvádí Koncepce MPSV. Přitom pro bezdomovce, kteří si neplatí zdravotní pojištění, bývá zajištění zdravotní péče někdy problémem.

Z pohledu vzdělání byla nejčetněji zastoupena skupina bezdomovců s výučním listem nebo se středoškolským vzděláním bez maturity (47,2 %). Druhou nejpočetnější skupinu tvořili bezdomovci se základním vzděláním (28,5 %).

Chybí levné byty

Nový občanský zákoník, který vešel v účinnost 1. ledna 2014, se řešením otázky bezdomovectví ani sociálního bydlení nezabývá.

Především však pro ty bezdomovce, u kterých je naděje, že by s pomocí dokázali svoji situaci změnit, je fatální, že nemohou najít cenově přístupný startovací byt. Mnoho obcí už totiž nedisponuje vlastním bytovým fondem, který v současnosti představuje jedinou finančně dostupnou variantu bydlení zejména pro nízkopříjmové skupiny osob.

Koncem roku 2009 bylo prodáno 74 % z bytového fondu, který na obce v roce 1991 převedl stát. Od té doby podíl obecního bydlení klesl pod 10 % z celkového počtu. Obecní bydlení v současnosti tvoří zhruba 10 % z celého bytového fondu. Podle SLDB 2011 stát nebo obec vlastnily 48 135 obydlených bytových domů. To bylo 2,7 % ze všech obydlených bytových domů v ČR.

V ČR dosud neexistuje ucelený systém prevence zaměřený na udržení bydlení. Cílem všech politik vedoucích k řešení bezdomovectví by ale mělo být udržení nebo nalezení trvalého bydlení, nikoliv přístřeší či ubytování.