Přijaly odpovědnost za další vývoj (západní) Evropy, nevycouvaly z ní, nedovolily ponížit poraženého za mez únosnosti a během desetiletého úsilí "nahodily" Německo na demokratické koleje.

Dnes Spojené státy v Iráku postupují jinak. Nejdříve irácké muslimy a vůbec iráckou společnost ponížily k nesnesitelnosti (rabování lůzy, mučení ve věznicích), neschopností otevřely zemi mezinárodním teroristům, načež dávají najevo ochotu k vycouvání ze země. Přijmou prý jakoukoliv iráckou vládu, pokud vzejde ze svobodných voleb, i kdyby byla vládou teokratickou. Proč tam ale, pro všechno na světě, tedy vůbec vojenskou mocí vstoupily?

Odstranění Saddámova režimu byl jistě záslužný čin. Saddám nechal povraždit statisíce lidí. Iráčanů, Kurdů, Íránců, Kuvajťanů. Jeho režim byl ale sekulární, nenáboženský, což předem takřka vylučovalo jeho spojenectví s fundamentalistickými teroristy al-Kajdy. Bude-li nahrazen teokratickou vládou, je vždycky "naděje", že taková vláda se snadno může dostat pod tlak nějaké odrůdy místních tálibánů a nemusí jim odolat. Že by právě za tuto perspektivu zemřely stovky aliančních vojáků, především Američanů?

Prezident George Bush nejednou naznačil, že má drát přímo k pánu Bohu. Možná by však bylo lepší, kdyby měl drát přímo k reáliím současného světa. Je však naprostý nedostatek důkazů o tom. Jinak by zaregistroval, že v devadesátých letech v Alžírsku po volbách nepochybně demokratických musela zasáhnout armáda, aby se k moci nedostala vláda fundamentalistů. Za cenu letité občanské války se to povedlo, k velké úlevě Evropy i Spojených států.

Odpovědnosti za vývoj v Iráku se Amerika nemůže zbavit žádným kejklem. Je jistě žádoucí co nejdříve předat moc irácké vládě. Má se tak stát za šest týdnů za situace, kdy o nějaké politické či ekonomické stabilizaci země nemůže být řeč. Pokud si Spojené státy nad iráckou budoucností umyjí ruce, způsobí mezinárodnímu protiteroristickému boji škodu, užitek nepřinesou však žádný. Prezident Harry S. Truman v roce 1945 měl schopností na rozdávání, drát k Bohu však žádný. Ovšem ne každý americký prezident dorostl do velikosti onoho podceňovaného malého obchodníka z Missouri.

PRÁVO 18. května