Pane poslanče, kandidujete na předsedu ODS s tím, že chcete vrátit straně důvěru veřejnosti. Jak to ale jde udělat za situace, kdy je ODS ve Sněmovně marginální politickou silou?

Marginální síla ve Sněmovně je výsledkem nejen politického vývoje v naší zemi, ale také vývoje v ODS. Nebudeme mít větší sílu, pokud ODS nezměníme a nezískáme znovu důvěru voličů. Pro stranu, která má 20 tisíc členů, je šestnáctičlenný poslanecký klub něco, s čím se nesrovnává úplně snadno.

To ale není pro obnovu strany nejpodstatnější. Musíme začít pracovat se členy strany, kteří jsou demotivováni, v depresi, ale řada z nich má chuť ODS změnit. Tato chuť a jejich výzvy mě přivedly k tomu, že jsem se rozhodl, abych kandidoval.

Čekají vás volby evropské, senátní a komunální. Máte strategii, jak v nich uspět?

Abychom byli znovu nejsilnější pravicovou stranou, to je práce na několik let. Evropské volby jsou ve velmi krátké době (v květnu 2014) a na podzim jsou volby komunální, velmi důležité z hlediska dalšího osudu ODS. Ten čas musíme maximálně využít.

První klíčový moment je lednový kongres. ODS z něj musí vyjít sjednocená, důvěryhodná a musí mít vůli k obnově a ke změně. Pak musí nastat velmi systematická, každodenní práce, která bude spočívat v upevnění programu a srozumitelném formulování politických cílů.

Budeme muset udělat i organizační změny, aby se strana oživila. Ve chvíli, kdy půjdeme do komunálních voleb, musíme být natolik konsolidovaní, že ten propad zastavíme.

Jsme ve zvláštní situaci, protože naši úspěšní starostové přemýšlejí nad tím, jestli se jim vyplatí kandidovat pod značkou ODS, nebo je to bude znevýhodňovat. To je situace pro politickou stranu paradoxní: normálně to funguje naopak.

Podle průzkumů by se ODS už ani nedostala do Sněmovny, má kolem čtyř procent. Jak si to vysvětlujete?

Ta čtyři procenta nejsou překvapením. Je třeba si upřímně říct, že do kongresu nemáme možnost tuto tendenci zvrátit. Jsme v situaci, kdy nemáme legitimizované vedení, ale vedení v demisi. Nemáme ještě ani politického soupeře ve vládě, tak abychom mohli ukazovat naši silnou opoziční argumentaci. Neprošli jsme ani těmi změnami, o kterých mluvím. Jsme schopni tu situaci měnit, ale až po kongresu.

Dříve jste řekl, že nechcete bojovat s Miroslavou Němcovou. Co když ale bude přece jen kandidovat také?

S paní Němcovou jsem mluvil v posledních dnech opakovaně. Platí moje slova, že by nebylo šťastné, kdybychom kandidovali proti sobě. Samozřejmě bych ale rozhodnutí paní Němcové nechal na ní. Já budu kandidovat, ať už bude mým protikandidátem kdokoliv. Věřím totiž, že moje představa o směřování ODS je cesta, kterou máme jít.

Jistě čelíte argumentům, že na vaší stranické legitimaci ještě ani neoschl inkoust.

To se objevuje v mém případě okrajově. Je to paradox, protože sám říkám, že politickou stranu má vést někdo, kdo se v ní dlouhodobě pohybuje. Mnozí členové ODS vědí, že s ODS spolupracuji od první poloviny 90. let. V mnoha jejích těžkých, kritických chvílích jsem za ODS ve veřejné debatě stál. Moje spolupráce je dlouhodobá, ideově pevná a celkem jasně vystopovatelná. Proto tato výtka často nepadá.

V debatě o budoucnosti ODS jste řekl, že to někdy nejde bez „pravicového populismu“.

To byla nadsázka. Chtěl jsem říct, že byť budeme mít sebelepší program, expertní skupiny a výborné názory na politiku, tak také musíme být schopni je srozumitelně sdělit našim voličům, a to v takové formě, která je pro dnešní klipovitost veřejného prostoru adekvátní. Z pravicového populismu si musíme vzít to pozitivní a to jsou některé nástroje. V žádném případě jsem ale nechtěl říct, že by ODS měla být populistickou stranou.