Před patnácti lety však čas oponou škubnul a dneska máme docela jiné poměry. Řezníky si může každý kritizovat po libosti, ba i na režim smíme nadávat do alelujá, jen není radno ukazovat do těch míst, kde se potkává ušlechtilá péče politiků o veřejné blaho s jejich snahou pečovat o blaho soukromé. A může být tím kritikem třeba i nejvyšší státní zástupkyně, což je osoba nanejvýš povolaná, má smůlu. Pokud ODS vyhraje příští volby, může si paní Benešová pakovat svých pět švestek. Velký rovný chlap Mirek Topolánek pohrozil, že ji vyrazí, neb urazila téměř šest tisíc starostů!

Malé, ale důležité upřesnění: nejvyšší státní zástupkyně Marie Benešová v rozhovoru pro Hospodářské noviny, otištěném 25. března, skutečně použila poněkud nešťastnou větu Pomalu každý starosta se chová jako gubernátor. Už předtím však jasně uvedla: Je to skoro v každém větším městě. Průměrně inteligentní čtenář tedy musel pochopit, že je míněn pomalu každý starosta ve větším městě. A větších měst v této zemi opravdu není šest tisíc, i kdybychom za větší město považovali i Vlachovo Březí.

Abych si ale sám nenaběhl a neurazil budoucí vrchnost, jíž se předseda ODS Mirek Topolánek asi už cítí být, musím ho ujistit, že ani v nejmenším nepochybuji o jeho průměrné inteligenci. Jen mi připadá zvláštní, že si své upřímné rozhořčení nad urážkou šesti tisíc poctivých starostů ohříval od března do půli května a že vypučelo ausgerechnet v Kladně.

Není ovšem tak důležité, jak dlouhou inkubační dobu má rozhořčení předsedy ODS, důležitější je, kdo má pravdu. A soudě podle toho, co regionální vrabci cvrlikají, to je spíš Benešová než Topolánek. Ono to s komunální politikou bude jako s tím fotbalem. Také tady může jednoho dne nastat divení, že se věci mají právě tak, jak kdekdo dávno tušil.

Obávám se jen, že i kdyby se pravda Marie Benešové vyjevila jako z růže květ, nic to nemění na faktu, že po příštích volbách může být Mirek Topolánek ministerským předsedou, a pak s ní zamete. Jistěže nejsme jako oni, což zejména ODS dokazuje dnes a denně každým slovem, některé zvyklosti však přežívají.

PRÁVO 17. května