Ministři zahraničí Jan Kohout a kultury Jiří Balvín jsou na cestě po jihovýchodní Asii, při níž postupně navštíví Srí Lanku, Indii a Bhútán. Politiky doprovází podnikatelská delegace.

Kohout ve středu jednal na Srí Lance o posílení obchodní spolupráce. Cestu po Asii zakončí vystoupením na ministerském zasedání evropsko-asijského summitu ASEM.

"Okolní 'kopečky' dosahují výšky skoro 5000 metrů, takže oni musí nalétávat ve velmi úzkém koridoru. Není tam velký prostor pro manévrování o 100 metrů doleva nebo doprava," řekl letecký odborník Jiří Kučírek, který je redaktorem časopisu Letectví a kosmonautika.

Letiště Paro obklopují himalájské vrcholy

Letiště Paro obklopují himalájské vrcholy.

FOTO: Profimedia.cz

Piloti potřebují speciální proškolení

Na letišti Paro mohou přistávat pouze speciálně proškolení piloti, kteří vlastní příslušný certifikát. "Rychlost přiblížení může být třeba 300 kilometrů v hodině, a to se moc kličkovat nedá," podotkl Kučírek. Podle článku na webu britského deníku Daily Mail z roku 2011 je pilotů, kteří mají příslušný certifikát, pouze osm.

Podobně obtížná přistání se podle něj nacvičují nejprve na simulátorech. Později se nový pilot učí od zkušených kolegů, když v kabině pouze pozoruje jejich počínání v průběhu přistávacího manévru. "Nikdo si nedovolí vyslat tam neškoleného pilota, i když zkušeného. Přeci jen tam určitě budou nějaká proudění vzduchu, protože to je v blízkosti hor, takže si myslím, že tam určitě budou nějaké turbulence," dodal Kučírek.

Nejproblematičtější je podle experta přistání s velkým dopravním letadlem. Menší sportovní nebo například stíhací stroj má v úzkém prostoru mezi horami lepší možnost manévrovat. Na internetu existuje řada videí, která znázorňují vzlety a přistání z letiště Paro. Jediná mezinárodní přistávací dráha v Bhútánu se nachází v nadmořské výšce 2200 metrů.