Řád německých rytířů podá 500 žádostí o majetky

Ve sporu, k němuž se schyluje, jistě nebude nouze o nařčení z kolaborace s nacisty a prolamování Benešových dekretů a na straně druhé o bránění ve spravedlivém procesu.

„Příprava žádostí jde do finále. Řád brzy podá výzvy na vracení majetku, o kterém je přesvědčen, že na něj má zákonný nárok,“ řekl v úterý Právu zástupce německého řádu Mikuláš Černý. Podle restitučního zákona vyprší termín podání 31. prosince.

Řád se dlouhodobě se státem pře o obrovský majetek na severní Moravě a ve Slezsku – o hrady Bouzov a Sovinec, zámek Bruntál, lázně Karlova Studánka a 17 545 hektarů lesů a polí, což znamená desetinu výměry, kterou žádají všechny církve. To vše jim podle dokumentů, jež má Právo k dispozici, patřilo v roce 1937. „Jedná se hlavně o lesy, ale i pole a nemovitosti,“ uvedl Černý.

Jak řekl před nedávnem Právu sekretář řádu Robert Rác, nejsou jejich vyhlídky beznadějné, i když jim stát majetek zabral před rokem 1948 na základě Benešových dekretů.

Zákon o majetkovém narovnání vztahů s církvemi přitom přímo vylučuje, že by se měl vracet majetek zabraný podle dekretů. Řád má ale v ruce rozsudek Nejvyššího správního soudu, který 2. února 1948 rozhodl, že na německé rytíře se dekrety nevztahují.

„Musíte vzít v potaz, že jde o obecný zákon a každý případ se bude posuzovat zvlášť. Také u restitucí fyzických osob jsou známy případy, kdy byly zneužity dekrety,“ řekl Právu Rác.

V zákoně o vyrovnání s církvemi se píše, že může dojít pouze k vrácení majetku zabaveného mezi 25. únorem 1948 a 1. lednem 1990. Zároveň ale následuje paragraf, který říká, že stát vydá zabavený majetek církvím, které utrpěly újmu v důsledku „odepření nebo neposkytnutí ochrany vlastnického práva nebo odmítnutí ukončení procesu rozhodování o majetkových nárocích před soudem nebo jiným orgánem veřejné moci“.

Takový paragraf přesně kopíruje historii řádu německých rytířů, jehož pokračovatelem je německý řád (řád bratří a sester německého Domu Panny Marie v Jeruzalémě).

Ten přišel o majetky už před druhou světovou válkou, kdy mu jej zabavili nacisté a řád rozpustili. Po válce majetek přešel nejdříve pod státní správu a v roce 1946 byl na základě Benešových dekretů konfiskován. Řád se ale začal o majetek soudit. V roce 1948, ještě před 25. únorem, Nejvyšší správní soud zrušil rozhodnutí, jimiž se majetek řádu převáděl do rukou státu, jako nezákonná a neodůvodněná.

Podle Ráce mají v ruce nový doklad, že tento rozsudek nabyl právní moci. „Právníci našli dokument, že rozsudek byl doručen v roce 1950 ministerstvu zemědělství. Dosud všichni tvrdili, že nebyl doručen, a tudíž se řádu dekrety dotýkají. To ale není absolutně pravda,“ dodal Rác.

Řád nemůže ale očekávat, že Státní pozemkový úřad jim majetek vydá hned ve správním řízení. Jasně to ukazuje příklad řádu maltézských rytířů – úřad už jenom z důvodů pochybností o možnosti konfiskace na základě dekretů nechce vydávat.

Proto se zřejmě bude muset německý řád o majetek soudit. A bude muset dokázat, že jejich předchůdci nekolaborovali s nacistickým Německem a že se jich dekrety netýkají.

Zákon počítá, že církve dostanou zpátky majetek v hodnotě 75 miliard korun, zhruba 30 tisíc hektarů půdy a 150 tisíc hektarů lesů. Za nevydaný majetek získají 59 miliard, které jim bude stát splácet 30 let. S inflací to může být až 96 miliard.

Spor o majetek německého řádu a o důvodnost konfiskace se vede od konce druhé světové války. Role německých rytířů během nacismu není totiž černobílá.

Když se po roce 1945 začalo mluvit o tom, že stát řádu vrátí nacisty zabavený majetek, skupina národně socialistických poslanců – mezi nimi např. Milada Horáková – interpelovala vládu, ať to nedopustí. Poslanci připomněli, že před válkou „vedoucí činitelé a zaměstnanci řádu německých rytířů ve Slezsku vstoupili do řad Henleinova hnutí“.

Možnost vrácení obrovského majetku budila vášně i po roce 1989. Ministr kultury Pavel Dostál (ČSSD) odkazoval na historickou expertizu Jiřího Juroka, že „poslední předválečný velmistr řádu byl znám svým nekompromisním němectvím, schvaloval anšlus Rakouska a velkou slavnostní mší přivítal nacistická vojska po obsazení čs. pohraničí“.

Řád německých rytířů na svém webu „uznává určité zakolísání v postojích příslušníků německého řádu“, ale zároveň připomíná, že toto zakolísání bylo krvavě vykoupeno, protože řada členů řádu skončila v koncentračních táborech a několik řádových bratří připravovalo atentát na Adolfa Hitlera, za což byli popraveni.

V právní bitvě, která je čeká, se řád může opřít o znalecký posudek z roku 1993 vypracovaný právnickou kapacitou Viktorem Knappem, v němž stojí, „že konfiskace byla sice prohlášena, ale nikdy k ní pravomocně nedošlo“.

Ke stejnému názoru došel v roce 1993 i lidovecký ministr zemědělství Josef Lux a v dopise velmistrovi řádu Wielandovi píše, že vzhledem k tomu, že nebyla konfiskace pravomocná, „nemohlo vlastnické právo řádu přejít na čs. stát“.