Článek
Oslavy památky zemřelých se objevují po roce 998 ve francouzském benediktinském klášteře v Cluny. Od 11. do 13. století se památka rozšířila do dalších zemí a od 14. století zdomácněla v Římě. Od roku 1915, kdy v první světové válce zahynulo veliké množství lidí, mohou kněží celebrovat toho dne tři mše.
Na památku zesnulých nebo dny kolem ní lidé častěji než jindy navštěvují hřbitovy a hroby svých blízkých. Zdobí je květy, věnci a svícemi, které jsou symbolem života, a modlí se za mrtvé. V minulosti se v některých vsích na českém a moravském venkově peklo zvláštní pečivo zvané „dušičky”, jímž se obdarovávali pocestní, žebráci u kostela a chudí lidé.
Vzhledem k tomu bývá větší provoz na silnicích a vyjíždějí i sváteční řidiči, což vzhledem k ročnímu období zvyšuje riziko nehod.