Proč jste se rozhodl poprvé veřejně promluvit až po čtyřech měsících od okamžiku, kdy vás v červnu policie zatkla a obvinila kvůli údajnému zneužití Vojenského zpravodajství na sledování manželky premiéra Radky Nečasové?

Myslím si, že už je čas říct veřejnosti, že není všechno úplně tak, jak je to zatím malováno v médiích a státními zástupci s policií. Doteď jsem neustále držel jakousi linii, že jako ředitel Vojenského zpravodajství jsem ještě nebyl zbaven mlčenlivosti.

Čtyři měsíce jsem vlastně vyšetřován, je vedeno proti mně trestní stíhání, ale nikdo mě nezbavil mlčenlivosti, což je samo o sobě zvláštní. Rozhodl jsem se promluvit také proto, že už byly ukončeny výslechy svědků a viděl jsem ty protokoly, takže je podle mě čas říct něco veřejnosti, protože teď už těžko někdo může uvést, že něco ovlivňuji.

Pojďme k počátku samotného případu. Obhájce obviněné bývalé šéfky kabinetu premiéra Jany Nagyové, nyní Nečasové, uvedl, že vás požádala o přátelskou službu, o pomoc. Váš následovník generál Kovanda mi sdělil, že za jeho éry už ta věc běžela. Jak to tedy celé vzniklo?

Už ve vašem rozhovoru s ním máte napsáno, že říká, že u toho asi byl už v tom loňském říjnu. Celou tu záležitost bych chtěl posunout do časoprostoru, i když to mě nezbavuje odpovědnosti, které se ani nezbavuji. Já jsem po třiceti letech služby končil v armádě, někdy od 13. října už jsem měl dovolenou a generál Kovanda už v té době přebíral funkci a měl ji v podstatě převzatou, i když oficiálně nastoupil k 1. listopadu.

I kvůli nezbavení mlčenlivosti o tom nemohu podrobně hovořit, ale je skoro naivní se domnívat, že by ředitel Vojenského zpravodajství konal a činil na základě nějaké žádosti paní vrchní ředitelky kabinetu premiéra, tak to prostě nefunguje.

Absolutně odmítám, že by vrchní ředitelka kabinetu řídila Vojenské zpravodajství. To jsou prostě konstrukce, které mi připadají až směšné, a samozřejmě jsou neodůvodnitelné. Není tomu tak.

Tak odkud byl ten prvotní impuls?

Prvotní impuls byl takový, že Vojenské zpravodajství dostalo informaci o jakémsi riziku, o nebezpečí obecně pro pana premiéra i pro jeho rodinu a nakonec celé to okolí. A podle mého názoru zcela legálně, v souladu s organizačním řádem ministerstva obrany a Vojenského zpravodajství postupovalo absolutně standardním způsobem a nestalo se tam nic, co by zadávalo příčinu, že by Vojenské zpravodajství postupovalo nezákonně.

Absolutně odmítám, že by vrchní ředitelka kabinetu řídila Vojenské zpravodajství

Jestli to správně chápu, nešlo o pokyn Nagyové, ale jejím prostřednictvím, je to tak?

Já bych to ani takto neřekl. Víte, nemůže vám k tomu dát vrchní ředitelka pokyn, když žádnou takovou pravomoc přece nemá, proto ani nechápu, proč je tady řeč o jejím zneužití pravomoci úřední osoby.

Vrchní ředitelka kabinetu premiéra neřídí Vojenské zpravodajství, takže žádný takový pokyn tady nebyl. Znovu opakuji, byla tady (indicie), a ne od paní ředitelky...

A byla prostředník?

Ano, mluvil jsem o tom i s paní ředitelkou, ale neříkám, že byla prostředník. Těch podnětů k tomu bylo více a z více stran a já o tom budu mluvit, až na to přijde doba, a opět opakuji, postupovali jsme zcela v souladu se zákonem.

Pokud tady takový podnět je a my to riziko nedokážeme vyloučit ani potvrdit, tak prostě musíme udělat něco, abychom ho vyloučili anebo potvrdili, a to je jediné, co Vojenské zpravodajství koná.

Stejně jako generála Kovandy se zeptám i vás: Neměla by ale tohle být práce třeba Bezpečnostní informační služby – kontrarozvědky?

Proč myslíte? Přece pokud je nějaké riziko, my ještě nedokážeme říct, jaké to riziko je! Mohlo to přece být riziko klidně kontrarozvědné, co se týká vojenských kontrarozvědných služeb. Čili my jsme na tom začátku nemohli vědět, jestli je to riziko civilní anebo vojenské.

Pochopitelně pokud by se ukázalo, že tam nějaké riziko je, pátrali bychom po něm, a pokud bychom potvrdili, že nepatří do činnosti Vojenského zpravodajství, tak bychom to předali standardní cestou našim kolegům, kteří se tím mají zabývat.

Byly ty indicie o riziku a nebezpečí spíše obecnějšího rázu, anebo tam byla už i konkrétní podezření?

Byla tam, řekl bych, už skoro konkrétní podezření, a uvědomme si jednu věc, že to bylo v době vyjednávání mnoha různých důležitých věcí týkajících se armády, například vyjednávání kontaktů na gripeny, což je důležitá věc.

Nikdo si nemůže dovolit takové riziko podcenit, a pokud tady někdo dá nějaký podnět, tak my jsme prostě byli povinni ho prověřit. V žádném případě ale nešlo o sledování paní Radky Nečasové a už vůbec ne na pokyn paní ředitelky kabinetu. To je prostě nesmysl a absolutně to odmítám.

Mediální zkratkou je to kontrasledovačka, jinak se to jmenuje ochrana proti sledování

Dá se tedy mediální zkratkou říct, že to byla kontrasledovačka?

Mediální zkratkou je to kontrasledovačka, jinak se to jmenuje ochrana proti sledování.

Potvrdila se ta podezření?

Nebyl jsem zbaven mlčenlivosti a ta věc skončila v době, kdy už jsem nebyl ředitelem Vojenského zpravodajství…  Z mediálních výstupů a z výslechů vyplývá, že se to podezření nepotvrdilo, což je dobře. Buďme nakonec rádi, že to tak je.

Žádné podezření na jehovisty, kteří se podle některých spekulací měli kolem Nečasové motat?

Ne, to asi nebyl ten důvod.

Jak to je se sledováním či kontrasledováním lidí kolem chráněné osoby? Alespoň obecně, kdo o tom musí vědět a kdo to musí povolit?

Pokud se obecně prověřuje nějaké podezření, tak je to samozřejmě věcí ředitele Vojenského zpravodajství a nakonec i ředitelů jednotlivých odborů, kteří to mají na starosti, aby to prověřování vedli…

Pokud se to prověřování dostane až do fáze, že je tu potřeba kontrasledování či ochrana proti sledování anebo prověřování těch poznatků vedoucích k další akci, samozřejmě to Vojenské zpravodajství provádí na pokyn jeho ředitele.

Pokud se to týká sledování osob, když tedy nějaké konkrétní podezření je, že je potřeba někoho sledovat, tak to pak povoluje ministr obrany, zase na základě doporučení ředitele Vojenského zpravodajství.

Ale žádný pokyn vám nemůže dávat sám premiér, ne? Pokud vím, může to podle zákona učinit na žádost premiéra vláda, a to prostřednictvím ministra obrany.

Podívejte se, takhle to úplně není. Samozřejmě Vojenské zpravodajství v devadesáti procentech případů dává podnět k tomu sledování samo, protože svou vlastní činností prostě zjistí, že je potřeba nějakým způsobem...

Ale musí mít souhlas.

Ano, souhlas samotný pak dává ministr obrany, to je jakoby ten pokyn.

A v této kauze nebyl potřeba?

Ne, jsem přesvědčen, že v tomto případě rozhodně o žádné sledování nešlo, a to z mnoha důvodů, které jsou jasné. Například i technicky to nebylo žádné sledování. Pak nebyl potřeba žádný souhlas a je to na rozhodnutí ředitele Vojenského zpravodajství, což jsem byl v té době já a pak samozřejmě generál Kovanda.

Tím, co mi teď říkáte, se ale lišíte od výroků generála Kovandy. Ten mi v rozhovoru tvrdil, že to bral jako úkol z vyšších míst, tedy od premiéra prostřednictvím Nagyové. Jsou tady tak podle mě určité třecí plochy.

Já ale žádnou třecí plochu necítím. Byl jsem ředitelem Vojenského zpravodajství více než pět a půl roku a dovolím si říct, že možná to právní povědomí o tom, jak to tedy vlastně je, mám trošku jiné než generál Kovanda, který tam tehdy byl úplně čerstvě.

Znovu si dovolím zopakovat, že obecně ten podnět může přijít od kohokoli, ale o té samotné akci, což tehdy v žádném případě nebylo sledování, podle všech předpisů rozhoduje ředitel Vojenského zpravodajství.

A v této věci jste to byl vy?

Ano. Já tedy nemusím čekat na žádný rozkaz od nikoho. A pokud je podnět, který může být od kohokoli, že se něco děje kolem pana premiéra, tak by prostě bylo chybou, kdyby ta zpravodajská služba prostě nekonala. To znamená, že bylo naší povinností ten podnět prověřit.

A teď teoretizuji: i kdyby to bylo, v uvozovkách, jen od paní Nagyové, nikdo si nemůže vzít na triko, že to je jen nějaký podnět, který odložím k ledu a nepracuji s ním. Co kdyby se pak skutečně prokázalo, že tam bylo nějaké nebezpečí, které jsme my podcenili? To znamená, že naše služba konat musela, a kdyby se to stalo příště, tak to musí udělat úplně stejně. Každý podnět je relevantní a každá indicie, která směřuje k nějakému ohrožení, se prostě musí prověřit.

Měl jste nějaké povědomí o tom, že tam je podnět i od samotného premiéra?

To mě tlačíte k tomu, co říct nechci, ale prostě byly podněty...

Tak jinak, myslel jste si, že o tom ví i premiér?

Myslím si, že to je otázka na něj.

On ale řekl, že ne.

Já myslím, že to neřekl. Pan premiér řekl, že nevěděl o žádném sledování. Myslím si, že v tom je totiž celý ten zakopaný pes. V momentě, kdy je Vojenské zpravodajství obviňováno z nezákonného sledování nějaké osoby, tak pochopitelně, pokud by pan premiér přiznal, že o tom sledování věděl, tak by se sám sobě vystavoval nějakému riziku, že tady byl porušen zákon.

Ale protože Vojenské zpravodajství a já jako bývalý ředitel tvrdím, že o žádné sledování tady nikdy nešlo, tak o něm ani nemohl (premiér) vědět.

Dobře, takže když podle vás nešlo o sledování, ale o nějakou ochranu osoby, v tom případě nevylučujete, že o tom premiér mohl vědět?

Samozřejmě vím přesně, co bych vám mohl říct, ale nechci to říkat médiím. Jsem jako bývalý ředitel Vojenského zpravodajství přesvědčen, že zpravodajská služba je tady od toho, aby sloužila této republice, a její ředitel by neměl být ten první, kdo říká, jak to bylo, jsou zde jiné osoby a orgány, které mohou říct, jak to vlastně bylo.

Nikdo si přece nemůže myslet, že ředitel Vojenského zpravodajství by dal rozkaz k nějaké činnosti kolem rodiny pana Nečase bez toho, že by to pan premiér nevěděl

Ale nevylučujete, že mohl (premiér) vědět, že Vojenské zpravodajství dělá nějaký úkon či činnost týkající se ochrany jeho rodiny?

Zkusím to říct trošku jinak. Nikdo si přece nemůže myslet, že ředitel Vojenského zpravodajství, tedy v té době já, by dal rozkaz k nějaké činnosti kolem rodiny pana Nečase, kolem jeho auta a jeho bydliště bez toho, že by to pan premiér nevěděl.

Závěr té akce už sice nebyl za vaší éry, nicméně jeví se vám v pořádku, že když tedy neúkolovala tajnou službu paní Nagyová, že se výsledky práce dávaly právě jí?

To já nevím, jestli se dávaly výsledky jí.

Pan Kovanda jasně řekl: osobně jsem jí to nosil já, podle mě byla dost vysoká osoba. Proto se ptám, jestli je v pořádku, že výsledky prověřování dostává nějaká paní Nagyová?

Život přináší různé situace, a pokud vám řekne pan premiér, že tady toto je spojka, že to je člověk, s kterým to, prosím, řešte, protože já jsem teď na zasedání nebo někde jinde v zahraničí, tak asi nemáte úplně důvod o tom pochybovat.

Pokud to samozřejmě není něco, co by mohlo někomu nějakým způsobem uškodit anebo ublížit, a znovu opakuji, tady nikomu žádná újma nevznikla, Vojenské zpravodajství postupovalo v souladu se zákonem, nebylo cílem nikoho poškodit a nikomu nějak ublížit.

Pokud to tedy tak bylo, tak proč by to generál Kovanda nemohl říct vrchní ředitelce, která byla určena panem premiérem jako člověk, který to má přebírat? Proč by nemohl říct: ano, nic se tam neděje, nic se tam nestalo?

Sám jste to sice zmínil, ale zeptám se rovnou: vy odmítáte jakoukoli vinu či pochybení v té kauze?

Odmítám jakoukoli protizákonnou činnost Vojenského zpravodajství, jakékoli pochybení v této věci. Říkal jsem to na začátku, při opuštění vazební věznice a zopakuji to i dnes: jsem přesvědčen, že Vojenské zpravodajství postupovalo v tomto i ve všech ostatních případech zcela v souladu se zákony a činy, které jsou nám kladeny za vinu, jsme prostě neudělali.

Jaký jste měl vlastně vztah s Janou Nagyovou? Byl přátelský?

Takhle bych to určitě nedefinoval.

Ale znali jste se delší dobu, počítám.

Od doby, kdy nastoupila na Úřad vlády, předtím samozřejmě nikdy. Z hlediska té funkce jsem ji tedy znal, ale když se podíváte i do odposlechů, tak se oslovujeme: pane generále, paní vrchní ředitelko. Tam není žádný přátelský vztah, žádné tykání.

Umíte si přesto představit, že byste byl nakonec odsouzen?

Nedokážu si to představit. Věřím v nezávislost soudů a věřím, že nás úplně očistí.

Kráceno, plný text v pátečním Právu.