Začíná se totiž oživovat vzpomínka na to podstatné - americké vojenské síly si poradí s jakýmkoli protivníkem na světě s výjimkou amerického veřejného mínění. A tak si neškodí připomenout, že v USA se zpočátku vietnamská válka těšila většinovému souhlasu a podpoře liberální veřejnosti. Stejně jako se tamtéž dlouho těšil podpoře vojenský zásah v Iráku. Ostatně ministr obrany Rumsfeld stále sedí v křesle, ač má na krku skandál jako barák.

I když prezident Johnson prohrával kvůli Vietnamu propagační boj na celém světě, doma se dlouho držel. Stejně prezident Bush má kvůli Iráku ve světě příšernou pověst, ale doma by podle některých průzkumů s odřenýma ušima vyhrál volby.

Vietnamská válka se začala americkým voličům zajídat, když začínala být nekonečná. Také v Iráku to už delší dobu vypadá na dobrodružství bez konce. Začátkem roku 1966 změnila americká média kurs a zahájila protiválečnou propagandu, především New York Times a Washington Post. Dopad na mínění veřejnosti nebyl zanedbatelný. Televize CBS a některé deníky odstartovaly skandál ohledně týrání iráckých vězňů americkými vojáky. Ačkoli se prý jednalo o ojedinělé excesy, v USA vzrůstá bouře odporu. Dnes proti vyšetřovacím metodám, zítra už možná proti válce samotné.

USA ve Vietnamu neprohrály teprve 30. dubna 1975, kdy do Saigonu vjely rudé tanky, nýbrž o osm let dřív, kdy se proti vietnamské válce obrátili lidé z vojenského velení USA, ministr obrany Clifford či státní tajemník Acheson. V dnešním velení americké armády také přibývá rozporných názorů na okupaci Iráku. Generál Swannack řekl veřejně, že USA tenhle boj prohrávají. Třeba právě v těchto dnech. Aféra týraných vězňů možná zahájila proces změny veřejného mínění v USA, které okupaci Iráku ukončí úplně nevojensky.

Jenže co pak? Po americkém debaklu ve Vietnamu se tam k moci dostali komunisté. Po odchodu Američanů z Iráku by se tam pravděpodobně rozhořela občanská válka. Jaký režim by tam nakonec zavládl, to je otázka, která znepokojuje stejně jako současná situace v té zemi.

PRÁVO 10. května 2004