Jistá poslankyně za US jménem Hana Marvanová si troufla volit podle vlastního svědomí a vlastního názoru, jak káže ústava, nikoli podle stranické, potažmo koaliční kázně, za což byla exemplárně provláčena všemi politickými škarpami a pankejty.

Lidé však mají krátkou paměť a politici si často raději nepamatují vůbec nic. Kdyby se kolem počínání nemalé části samotných sociálních demokratů v prvních dvou kolech prezidentské volby nadělalo tolik hluku, jako tehdy kolem Marvanové, musela by v Lidovém domě padat omítka.

Nikdo však kupodivu ještě nepřišel s návrhem vyloučit prvního místopředsedu strany Stanislava Grosse za to, že vynalezl Bureše, což byl počátek historického zesměšnění ČSSD. Nikoho nenapadlo, že by měl být všemi končetinami zacvaknut do pranýře samotný předseda Vladimír Špidla za způsob, jakým parlamentu doporučil kandidáta pro druhou volbu a současně jejího jediného vážného kandidáta Miloše Zemana. Stačilo pár vět pronesených hlasem nevzrušeným a s pohledem nezúčastněným, a jak parádně měl dědek z Vysočiny namydlené schody!

Nyní se chystá volba třetí a sociální demokracie neochvějně setrvává ve své pomatenosti. Včera si pozvala na kobereček svého vlastního kandidáta Jana Sokola a řešila s ním pseudoproblém pocházející z jeho výroku, že při minulém výslechu přišly na přetřes pseudoproblémy. To je ovšem s poslanci a senátory ČSSD jako tanec s kozou na ledě: navrhnou kandidáta, přesvědčí o jeho vhodnosti své koaliční partnery, a pak na něj dělají bububu Jeníku, copak jsme to slyšeli o tvém vztahu k sudeťákům?

Nemá smysl si zastírat, že Jan Sokol je tak trochu kandidátem z rozpaků. Jeho výběru předcházelo špekulování, kde by vlastně ČSSD měla hledat poté, co už čtyři koaliční kandidáty, z toho dva vlastní, zařízla. Je však pro celou koalici přinejmenším únosný a obě dvě menší strany byť mají dobré důvody ke šprajcům jej přijaly. Stojí ostatně za zmínku, že se nyní obě chovají velmi odpovědně a inteligentně, zatímco... Zatímco například Zdeněk Škromach včera pravil, že Sokolova kandidatura je docela dobrá myšlenka, ze které on sám není nijak nadšen. Přeberte si to.

Právo, 26. února