Ano. Ještě něco nám však zůstává v plném rozsahu: domácí politická hra mezi partajními subjekty. Drtivá většina jejich představitelů přece neopustí zdejší bitevní boží políčko. A nerozběhne se dělat politiku výhradně jen do Bruselu či Štrasburku, aby tam po boku senátora Richarda Falbra pospávala. Zůstanou nám i lidovci, ozdoba skoro každé vlády.

V ústech lidoveckých představitelů, zvláště předsedy strany Kalouska, je rozprava o Evropě zároveň rozpravou o ekonomických a sociálních reformách. A současně také - do třetice - rozpravou o Špidlově koaliční vládě. Toto prolnutí velmi osvětluje situaci.

Je charakteristické, že zatímco si nejsilnější vládní strana ČSSD dělá (alespoň v kuloárech) starosti se svou politickou budoucností, se svým sebeobětováním v důsledku nutných a současně nepopulárních kroků, lidovci tlačí na reformní pilu. A při pohledu do budoucna září štěstím i tehdy, jsou-li jejich návrhy jakkoli krvežíznivé a jejich údajné vnitrokoaliční kompromisy - moc rádi to předstírají - jakkoliv velké. ODS čeká za bukem.

Komu se to zdá komplikované, ten neviděl v neděli Kalouska v TV Nova v duelu s vrchním komunistou Grebeníčkem. Tam to všechno bylo přehledné - jako v bibli.

Kalousek pojal Evropu coby "společné sdílení hodnot, které se nesnášejí s nacismem, komunismem a všemi ostatními ismy". Kdy přesně se například Francouzská komunistická strana - nedávno ještě (spolu se socialisty) v Paříži vládnoucí a znovu se (spolu se socialisty) k vládě tamtéž deroucí - vzdala komunistických ideálů (jistěže zeširoka pojatých), Kalousek neprozradil. Zato vyjádřil totalitářské a poněkud extrémní přesvědčení našich lidovců, že motorem ekonomiky "mohou být pouze soukromé investice a soukromé podnikání". Tohle je Evropa viděná koněm s klapkami na očích.

Kalouskovy vize v zásadě obkreslují Modrou šanci ODS. Nic jiného to není, když na kameru pléduje pro snížení daňových odvodů, pro pádnější uvolnění pracovního trhu a pro co nejskoupější sociální dávky. Kde jsou ty časy, kdy lidovci pořádali zvláštní tiskové konference, na nichž Josef Lux s Janem Kasalem drželi přednášky o papežských sociálních encyklikách a nastiňovali humánní projekt "sociálního tržního hospodářství". Mělo nás varovat, že na upřesňující otázky už tehdy nedávali uspokojivé odpovědi. A že - o něco později - politickou lobby Cyrila Svobody, usilující o spoluvládu se soc. dem., lidovečtí bratři a sestry v kuloárech označovali rozhořčeným šeptem za - rudý koutek!

Teprve teď lidovci jako by byli ve své kůži a s optimálním mluvčím v čele. Je zvláštní, že odpůrci Špidlova vedení ze Zemanovy stáje stále nahněvaně hovoří o Unii svobody, jejíž politická váha nestojí za řeč, a nevšímají si lidovců. Vždyť právě lidovci vědí a ústy Kalouskovými i řekli, co si sama reformní ČSSD neumí v plném rozsahu přiznat: že například ve financování zdravotnictví "zásadní systémová změna by byla v přímém rozporu s volebním programem sociální demokracie". A že ochota k razantnějším reformám "není na straně nejsilnější vládní strany" (Miroslav Kalousek).

Kdyže ta bariéra padne? I tohle předseda lidovců, šéf rozpočtového výboru a pravá hybná síla reformního konání u nás velmi dobře ví. A své vědění prozrazuje, když pokles nezaměstnanosti a třeba i reformu ve zdravotnictví - tedy zavedení pořádných, ba zázračných liberálních reforem i toku peněz od pacientů - odkládá zhruba na rok 2006, na rok řádných voleb. Kalousek si je zjevně jist, že socialisté opustí Strakovu akademii...

Proč s nimi tedy vládne, byť si sám dává pozor, aby on osobně ministerské křeslo nezahříval? Inu, dostali hodně hlasů. A je třeba zabránit - řekl Kalousek naplno - aby se kompromisy netvořily "mezi programovými východisky" ČSSD a komunistů. Dost dobrý důvod pro lidovce a celou pravici. Až tak dobrý, že zřejmě i sociální demokraty okouzlil.

PRÁVO 4. května