Legitimaci Evropanů jsme o půlnoci z pátku na sobotu dostali všichni. Od nadšenců přes racionalisty až po ty, kteří do Unie vstupovali jako do zubařské ordinace. Prezident Klaus ještě v posledních "neevropských" hodinách stačil uvést na trh svoji knihu "Evropa Václava Klause".

Jako by se pokusil zopakovat kousek antického boha Dia, který v převtělení za býka unesl Evropu, aby s ní mohl obcovat sám. Prezidentův půlnoční výstup na Blaník byl z jiného soudku. Nepamatuji si, že by třeba německý prezident vystoupal na durynský Kyffhäuser, aby mobilizoval tam spícího císaře Barbarossu, když Německo místo marky přijalo euro. V Česku však miláčkovi národa taková obrozenecká gesta mohou zvyšovat popularitu, a miláček národa to ví. Blaník stál proto za výstup.

O dvojím lidu v Čechách opět můžeme vést řeč. Ne ovšem o lidu pod jednou a podobojí jako kdysi, nýbrž o lidu protievropském a proevropském. Ti první by nejraději viděli Evropu jako bezhraniční tržnici a nic více. Jsou totiž raději první v české provincii, než druzí ve velkém společenství. Bojí se konkurence hospodářské, více však duchovní, ze všeho nejvíce ale výzev moderního světa, na které jim jejich thatcherovský katechismus nedává odpověď. S jejich argumenty typu "Evropa je káva, ve kterém se Česko rozpustí" či dokonce "Unie je něco jako RVHP" může diskutovat snad jen psychiatr.

Osudy České republiky jsou tak v rukou lidu evropského. Unie není rajské pole, jak se zpívá v její hymně. Má více chyb, než si člověk může přát, a zejména její zemědělská politika je něco málo pochopitelného. "Evropa" je však příležitost, které se českým zemím nikdy v historii nedostalo. I z hlediska bezpečnosti považuji vstup do Unie za důležitější než vstup do NATO. Přineseme-li si do Unie nápady, vzdělanost, výkonnost a iniciativu, Česko si zcela určitě najde důstojné a bezpečné místo v evropském společenství. A dá-li Bůh, dočkají se naši vzdálení potomci i okamžiku, kdy budou moci říci pyšně jako staří Římané: Jsme občané Evropské unie!

PRÁVO 3. května 2004