Veterán přišel na Dukle o ruku, teď mu zloději vzali medaile. Stát mu dá nové

Ministerstvo obrany ale veteránovi podle zjištění Práva přislíbilo, že mu medaile, které mapují jeho dobrodružný život, pořídí znovu.

„Je mu to moc líto, protože měl k medailím citový vztah. Když jsem mu přislíbila, že mu zařídíme nové, měl radost,“ řekla v úterý Právu ředitelka ministerského odboru pro veterány Iveta Hlásecká, která Korola navštívila přímo ve vojenské nemocnici, v které armáda provozuje jeden ze svých domů pro veterány.

Podle mluvčího obrany Jana Pejška má osm odcizených vyznamenání hodnotu okolo 50 tisíc korun. „Mnohem větší a možná nevyčíslitelnou cenu ale samozřejmě mají pro válečného veterána. Pro něj to znamená ztrátu části osobní historie a vzpomínek,“ řekl Právu Pejšek.

Dodal, že o nejcennější vyznamenání – Řád Bílého lva, který Korol dostal loni od prezidenta Václava Klause – přesněji řečeno o zhotovení repliky, ministerstvo obrany požádalo Pražský hrad. Toto nejvyšší české vyznamenání se propůjčuje a po smrti oceněného se vrací na Hrad.

Vyznamenání, která posbíral Korol během druhé světové války a po ní – jako Řád Rudé hvězdy, Čs. válečný kříž nebo Řád Velké vlastenecké války II. stupně – mu půjčí ze své sbírky Čs. obec legionářská. Kříž obrany státu a Čestný pamětní odznak k 60. výročí ukončení II. světové války, které dostal od ministerstva, mu resort obrany věnuje nové.

Veterána oloupili na konci června dva zloději, jeden asi 60letý a druhý mladší, kteří se do Korolova pokoje dostali pod záminkou opravy toalety.

„Jeden z pachatelů seniora vylákal z pokoje, aby mu ukázal, co přišli opravovat. Druhý v tu chvíli odcizil ze skříně vojenské sako, které zdobily medaile,“ uvedl mluvčí pražské policie Tomáš Hulan.

Korol se narodil na Podkarpatské Rusi. Když ji v roce 1939 Maďaři obsadili, utekl do Sovětského svazu. Tam byl odsouzen za nelegální přechod hranice. Tři a půl roku strávil ve vězení a v sibiřském gulagu.

Za vstup do armády mu nabídli svobodu. Nejdřív si myslel, že si z něj dělají legraci, protože vážil pouhých 43 kilo, ale za čtrnáct dní už byl v Buzuluku. Tři týdny se musel léčit v ozdravovně a pak bojoval jako dělostřelec.

Na frontě na Dukle přišel o ruku. Před sedmi lety popsal Právu, jak se to odehrálo: „Stáli jsme u lesa a nepřítel byl někde před námi. Přes louku plnou mrtvol jsme ale museli přejet a připravit děla do palebné pozice.“

Když se o to pokusili, začaly je zezadu ostřelovat německé jednotky. „Pálili jsme po nich z kulometů a podařilo se nám vyklouznout. Jenže pak opět spustili minometnou palbu. Třetí mina mě zasáhla. V noci mě převezli do chirurgického stanu a na uspání mi dali pět set gramů vodky. Po operaci mě vzbudila sestra a ruka byla fuč,“ řekl.

Když se po válce uzdravil, pracoval jako správce vojenských budov. V roce 1949 byl ale uznán plným invalidou a byl poslán do civilu. Od státu získal trafiku v Holešovicích, ale o rok později mu ji stát znárodnil.

Poté nastoupil na místo vedoucího prodejny na pražském Smíchově, kde pracoval až do důchodu.

Už přes deset let žije v domově pro veterány. Takové, jako jsou v Ústřední vojenské nemocnici ve Střešovicích, obrana provozuje ještě v Olomouci a v Karlových Varech. Služeb těchto domů využívá okolo 30 veteránů, často i s manželkami.

Existují i soukromé pečovatelské domy, které se o veterány starají, jako je Sue Ryder v pražské Michli.