Možná riskuji nevoli právníků profesionálních i amatérských, ale lidovecký návrh na "dvakrát a dost" má moje sympatie.

Kdyby onen návrh prošel Sněmovnou, znamenalo by to, že každému, kdo s rozmyslem připravil někoho o život, by soudy při opakování stejného zločinu samozřejmě nadělily doživotí. Trest smrti jsme zrušili a dobře jsme udělali. Už proto, že takový trest je nevratný a případný justiční omyl se nedá nijak napravit. Nemluvě o etické stránce věci, protože nikdo, ani stát, nemá právo nikomu brát život. Na druhou stranu však společnost má právo a povinnost se bránit a smrtelně nebezpečné jedince natrvalo izolovat. To "natrvalo" však dnes stejně znamená dvacet let. Za vzorné chování si totiž po dvaceti letech může i na doživotí odsouzený zločinec podat žádost o prominutí zbytku trestu.

Někteří soudci realisticky namítají, že vražd opakovaných už jednou za stejný zločin odsouzeným člověkem je méně než prstů na jedné ruce. A pokud se s tím v praxi setkali, stejně nadělovali doživotí. Považují proto "dvakrát a dost" za zbytečnost. Nemaje právního vzdělání ani amatérského, nemohu se pouštět do diskusí. Sympatie k lidoveckému návrhu si však zachovávám. Také proto, že letité přehrávání tohoto evrgrýnu (lidovci s ním přišli už za Josefa Luxe, tehdy až do nedávna "třikrát a dost") možná napomohlo tomu, že vláda připravuje nový trestní zákoník. Podle něho násilné trestné činy vůbec by se "oceňovaly" vyššími sazbami.

Není vyloučeno, že oba návrhy, jak ten vládní, tak ten lidovecký, se spolu nějak prolnou a výsledný produkt projde Sněmovnou jako šiška hladovou husou. Možná že také ne, ale to by už hraničilo s nebezpečím z prodlení. Uloupení lidského života přece není totéž co uloupení poštovního automobilu s milióny korun. Zatím musely naše soudy obě loupeže trestat přibližně stejně. Sotva pochopitelný a sotva udržitelný luxus. "Dvakrát a dost" spolu s přísnějším trestním zákoníkem chápu proto jako vyztužení obrany základního lidského práva, totiž práva na život.

PRÁVO 29. dubna