Rezoluce obsahuje přinejmenším dva motivy, které budou lidmi George Bushe v Americe i mimo ni vyloženy jako zcela zřejmá podpora války.

Cestu k válce otevírá zmínka o nedostatečné spolupráci Iráku. Šéf inspektorů Hans Blix na svém posledním vystoupení mluvil v tomto bodě mnohem vstřícněji než dříve. Rezoluce evropských zemí však uzavírá Irák do pasti. Pokud se zbraně najdou, bude to pro Bushe důvod k válce. Pokud se žádné nenajdou, bude to důkaz toho, že spolupráce Iráku je nedostatečná a tedy důvod k válce.

V rezoluci se navíc objevuje formulace, že válka je možná jako krajní řešení. Washington už reagoval prohlášením, že přece odkládal válku celých dvanáct let, takže nyní je nucen konečně ke krajnímu řešení sáhnout. Včera už bylo pozdě. Zcela se tak vytrácejí úvahy o tom, jak dlouho by mělo pátrání pokračovat. Úspěch i neúspěch pátrací akce budou mít v krátké době za výsledek zničující úder. Kompromis k pohledání.

A tak jedinou silou, která snad ještě válku oddaluje, je světové veřejné mínění. Ve všech zemích Evropy, těch starých i těch nových, převažují mezi občany výrazně odpůrci války. Odpor je skutečně neobvyklý. Vím to z vlastní zkušenosti, protože každým dnem dostávám desítky petičních archů se stovkami jmen signatářů, kteří se přidali k výzvě "Nikoliv naším jménem".

Petiční archy přicházejí odevšad, od Děčína až po Uherské Hradiště, od Karlovarska až po Vsetínsko. Ten ze Vsetína byl roztrhaný a celý od bláta. To jeden pán se pokusil vysvětlit, jak on chápe naše nejvyšší euroamerické hodnoty, a proto vytrhl petiční arch se 34 podpisy z rukou paní, která podpisy sbírala, a chtěl ho zašlapat do bláta. Lze se obávat, že nejen "demokrat" ze Vsetína je náchylný chápat kompromisy právě tímto způsobem.

To, co dnes probíhá, už se dávno netýká pouze Iráku. Ve starých i nových evropských zemích dochází k rozštěpení mezi politickou reprezentací a řadovými občany. Politici nedokáží zabránit válce, kterou si většina jejich voličů nepřeje. Konkrétně v České republice žádná politická strana neměla ve svém volebním programu účast naší země v preventivní válce.

Sociální demokracie, na které dnes leží největší váha zodpovědnosti, riskuje proto v příštích volbách ze všech stran nejvíce. Voliči dokáží prominout své straně, když je přehlasována a oslabena. Nepromíjejí však, když přehlasuje a oslabí sama sebe. Právě to nyní sociální demokracie dělá. Dobře přitom ví, že válečné dobrodružství, proti kterému se nepostavila, nebude moci zamluvit svými úspěchy v boji s nezaměstnaností či obranou nízkých nájmů. Všechny tyto záporné body se jí sčítají.

Až poneseme protestní petiční archy na Úřad vlády, abychom je předali premiéru Špidlovi, bude ten potrhaný a zablácený, který přišel ze Vsetína, ležet úplně nahoře.

(Autor je sociolog)