"To je syn toho probodenýho, to bude také pěkný lotr!" Po únoru 1948 byla tato disciplína povýšena na standard. Kdo neměl třídně vypulírovaného otce, neměl to lehké. Myslel jsem bláhově, že listopad udělal této praxi konec.

Není to dávno, co takový "třídně okovaný" útok podnikl Václav Klaus na Vladimíra Mlynáře. Otec dnešního ministra býval totiž významným komunistickým činitelem, později levičákem gorbačovského ražení. Zcela ve stylu švejkovských drben vyjádřil dnešní prezidentský kandidát podezření, že i mladý Mlynář bude asi "pěkný lotr". Dnes by to už poslanec Klaus neřekl. Loví totiž bobříka tolerantnosti a vystupuje jako milius. Pražský hrad za trochu pokrytectví stojí.

Odporné mi připadá i jakékoliv spojování Grebeníčka juniora s Grebeníčkem seniorem. Otec dnešního předsedy KSČM čelí totiž podezření, že jako vyšetřovatel StB vězně mučil. Soud s ním je pro nekonečné odročování hanbou české justice. Grebeníčka juniora či jeho partaj v dnešní její podobě ani náhodou nepovažuji za přínos české demokracii. Co to však má společného s Grebeníčkem otcem?

České speciality užil si i Václav Havel. Vždyť jeho otec a strýc za války na Barrandově a v Lucerně hostili gestapáky! Drbny vůbec nenapadlo, proč potom komunisté po převzetí moci takové milionářské "kolaboranty" neodsoudili. Asi proto, že mnoho herců tam Havlovi živili i chránili před totálním nasazením.

Poddisciplínou plivání na syna přes otce je selektivní ničení ze závisti. Zničen byl dirigent Václav Talich "rudým dědkem Nejedlým" za to, že v Berlíně za války dirigoval Smetanu. Stejně byl zničen Vlasta Burian proto, že v jednom rozhlasovém skeči parodoval Jana Masaryka. Ve svém divadle celou válku dával obživu i známým levicovým intelektuálům, to však na váhu nepadlo.

Dnes plivanec přes otcovo rameno přistál na Janu Sokolovi. Jeho otec přijal Svatováclavskou orlici, protektorátní vyznamenání. Aby zachránil Umělecko průmyslovou školu před zavřením. Podařilo se, škola mu po válce poděkovala, souzen nikdy nebyl a v klidu na ní přednášel i ve vražedných padesátých letech až do infarktu v roce 1953. Plivanec umístila Grebeníčkova KSČM. Ani to však nemění můj názor, že Grebeníček syn nemá být s případem svého otce spojován. Protože nejsem jako oni.