Zemanovo myšlení je zakotveno v tradičním českém národovectví, není však otevřený nacionalista. Populismus je ale definován jako politická taktika spočívající ve vystupování na veřejnosti způsobem zdůrazňujícím pochopení pro potřeby a starosti lidí, snahu vyjít jim vstříc. Vyznačuje se málo podloženými sliby, pronášenými jednoduchým a srozumitelným způsobem. To sedí.

Velmi srozumitelný je Zemanův kariérní model: nejúspěšnější šéf nižšího stranického celku se stává šéfem vyššího celku, který nižší celky sdružuje. Dejme tomu, že po zrušení vnitrostranické demokracie přijde takové dosazování. Je to ovšem teze málo podložená praxí. Úspěšný olomoucký primátor Martin Tesařík dělá místopředsedu ČSSD. Je natolik neviditelný, že na existenci takového místopředsedy pomalu zapomínají i samotní soc. demokraté.

Velmi srozumitelný je Zemanův návrh, jak bojovat s nezaměstnaností. Zruší se ministerstvo pro místní rozvoj a nahradí ho ministerstvo veřejných prací. Nové ministerstvo nabídne nezaměstnanému práci a když ten ji odmítne, přijde o podporu. Za závorkou zůstal detail - kde vezme státní orgán tolik volných pracovních míst.

Nikita Chruščov také chtěl na přelomu 50. a 60. let zlepšit zdravotní stav sovětského lidu a nařídil, aby v každé veřejné jídelně bylo k mání zdarma krájené zelí. Vykládalo se to jako předzvěst komunismu, ale brzy bylo po zelí, protože ani tenkrát nešlo rušit všechny ekonomické zákonitosti.

Zeman vychází vstříc svému posluchačstvu i ve formě sdělení. Označení politických protivníků za zrádce má ve 20. století dlouhou tradici a v Česku je spojeno s KSČ. Stalinovi žáci navázali na bohatou škálu výraziva, kterou vůdce určil pro bývalé spolubojovníky, nyní grázly a imperialistické agenty, než je nechal popravit.

Slogan Psům psí smrt měl na začátku 50. let své neslavné místo také v českých dějinách. Tenkrát byli ve společnosti lidé, kterým se tento styl zamlouval. Dnes jejich následovníci slyší na deratizaci, což je hubení různými metodami, např. likvidací zdrojů potravy, chytáním do pastí nebo kladením otrávených návnad. A jelikož Zeman dříve označil za krysu Špidlu, je jasné, že zničen má být těmito způsoby on.

Je jen logické, že Zeman propaguje vládnutí ČSSD za podpory komunistů. Cítí se mnohem lépe v záštiplném prostředí útoků, urážek a jednání z pozice síly než při hledání kompromisů.

Expremiérova výzva k mimořádnému sjezdu však na první pohled postrádá smysl. Jestliže i oddaný spojenec Jaroslav Foldyna přiznává, že ve straně na to není chuť ani nálada, vypadá to, že se Zeman přepočítal. Je tady ale jiné hledisko, podle něhož naopak kladením nesplnitelných podmínek se blíží k dosažení cíle.

Expremiér je jako magnetem připoután k seznamu 27 poslanců a senátorů ČSSD, kteří ho údajně potupili před světem, když znemožnili jeho intronizaci. Anonymní pamflet, jehož součástí seznam je, vypadá tak nedůvěryhodně, že by nad ním ohrnuli nos i Mach s Šebestovou. Zemanovi ale stačí: pomsta přijít musí a na jménech tolik nezáleží. Jak to říkala ježibaba? Chyťte je, svažte je, mučte je, bijte je...

Výzvy bývalého předsedy k vyhubení šéfa současného mohou účinně poškodit stranu v probíhající volební kampani. Zakládá se na řetězovou reakci: snížení prestiže ČSSD povede ke špatným výsledkům v evropských volbách, vzniknou další hádky posílené novými útoky na vedení, rozbourá to přípravu krajských a senátních voleb a na konci bude Špidla u snědeného krámu.

Zeman vždy bral ČSSD jako koně, bez něhož nelze doklusat k finiši. Posloužil při přesunu do Strakovky, ale vzepřel se, když pán obrátil ke Hradu. Kam s takovou herkou? Do kafilerky.

PRÁVO 27. dubna