Nikdo takový není v dohledu. A agentury každou hodinou přinášejí z té trpící země zprávy alespoň o velkém napětí, většinou však o přepadeních, raketových útocích, únosech, sebevražedných atentátech a masakrech, o ztrátách na životech zahraničních vojáků i tuzemských bojovníků a ovšem i civilistů - a také dětí. V jihoirácké Basře, v té "klidné" zóně "zkušených" Britů, seděly ve školním autobuse, když je uškvařil výbuch.

Politicky je kauza Irák na vyloženě šikmé ploše. Z vojenského hlediska zanedbatelnou, leč vážnou politickou ranou pro Bushovu ignorantskou administrativu je už jen holý fakt stahování vojáků různých zemí; lídři Španělska, Nikaraguy, Thajska, Hondurasu, Dominikánské republiky a Norska buď již své vojáky stáhli, stahují, nebo aspoň jejich stahování ohlásili. Evropský šéf přes bezpečnost Javier Solana výslovně odmítl posílení role NATO v Iráku. Nikdo se nehrne, aby za USA tahal horké kaštany z iráckého ohně. A OSN? Jistě, ale málokdo dnes už věří v reálnou pacifikační roli světové organizace. Když nový socialistický premiér Zapatero tento týden hájil stažení třinácti set Španělů, řekl to jasně: "Podle dostupných informací není pravděpodobné, že bude přijata rezoluce Rady bezpečnosti OSN, která by splňovala naše podmínky pro setrvání v Iráku."

Španělsko právě proto, že má boj proti terorismu za prioritu, nehodlá už "prokračovat v modelu, který nepřináší žádné řešení dlouhotrvající krize" (ministr zahraničí Morations). Ohniskem bojů už v Iráku není jen odbojná sunnitská Fallúdža, provinilá vraždou čtyř Američanů, šíitské svaté město Nadžáf, kde sídlí vůdce Mahdího armády Muktada Sádr, nebo chudinské aglomerace hlavního města Bagdádu. Po celé zemi se šíří - co vlastně?

Zatím se mluvilo většinou jen o "terorismu" nebo o "zhoršené bezpečnostní situaci". A věrní političtí jestřábi stále říkají na adresu protiokupačních bojůvek jen tolik, že to jsou "zlí a barbarští lidé" (Tony Blair), případně "vrazi a chuligáni" (Donald Rumsfeld). Ale blíž pravdě jsou možná ti, kteří - jako čerstvě Samuel Berger, exporadce prezidenta Clintona - hovoří o probíhající "revoltě" v zemi, která "stojí na samém prahu lidového povstání".

Ideologii tohoto povstání si mohl svět přečíst z transparentů, které nesli demonstranti v Basře po tamějším středečním masakru: "Al-Kajdá nemá s útoky nic společného, je za ně odpovědný zločinec Tony Blair. Al-Kajdá slouží Americe jako záminka okupace Iráku. Národ a policie pod náboženským vedením vytvoří sílu, která se okupantům nepoddá."

I Bushův nedovtipný Bílý dům asi ví, co nás čeká. A tak v pondělí oznámil, že do Iráku coby nového velvyslance - a po 30. červnu nejdůležitějšího Američana v zemi - posílá Johna Negroponta, "muže s ohromnou zkušeností a schopnostmi" (Bush). To ano. Vždyť - podle francouzského tisku - Negroponte osobně řídil známé "eskadry smrti" ve Střední Americe a obchodem s drogami (kokainem) zajišťoval financování takzvaných contras v tajné válce USA proti sandinistům, která si vyžádala 29 tisíc lidských životů.

John Negroponte bude - prý přechodně - sídlit v Saddámově palácovém komplexu, a tedy v největším velvyslanectví světa. Irácká svoboda asi skončila. Dřív, než mohla začít.

PRÁVO 24. dubna 2004