Kdyby se tomu snažil čtyřnohý přítel opravdu porozumět, dostal by depresi, že veškeré úsilí o pochopení lidského světa bylo marné. Logika totiž velela, aby se o podnikatele staraly pravicové strany, a o důchodce, rodiny s dětmi a zaměstnance měla projevit péči levice. V té druhé části to platilo, ale o podnikatele se jako lev bila ČSSD s argumentací, že zbourání vládní konstrukce změn DPH způsobí takový chaos, z něhož se mnozí zaměstnavatelé už nikdy nevzpamatují. Nervozitu, kterou v těchto dnech hlasitě dávají najevo čeští byznysmeni, přitom nezpůsobila strana minulosti, jak soc. dem. nedávno nazval Mirek Topolánek. Situace se vyhrotila až poté, co prezident, který je nejvlivnějším členem ODS, vetoval vládní zákony.

Klausově straně včera scházel mistr agitek Vlastimil Tlustý. Jeho klubovému zástupci Oldřichu Vojířovi chyběla šéfova bezohlednost. Ale když se o slovo i přes protesty předsedajícího Lubomíra Zaorálka dral další poslanec ODS, Michal Doktor, zápasil jsem s nutkáním zavřít kocourovi oči a uši. Co práce mi dalo vysvětlit, že po jídelním stole se prostě nechodí! Obávám se, že příště mě pošle někam s odůvodněním, že pan poslanec Doktor taky vlezl, kam neměl, a držel se za mikrofonem zuby nehty, jednací řád nejednací řád, ostuda neostuda.

Proč vlastně opozice tak vřele přivítala Klausův tah? U KSČM je to průhledné. Následují svou soudružku z perestrojkového SSSR Ninu Andrejevovou, která vystoupila proti Gorbačovovi s celostránkovým článkem Nemohu slevit ze zásad. Necelý měsíc před důležitým stranickým sjezdem se nic jiného čekat ani nedalo.

ODS je také ve vleku, ale nikoli příkladů minulosti, nýbrž politika současnosti Václava Klause. Pokud jde o marketing vlastních rozhodnutí, je stále na sto prezidentských délek před svými sirotky. Je smutný pohled na pravicovou stranu, která se ze všech sil snaží vydávat za ochránce pracujících jen proto, že nemá vlastní invenci a následuje Klause, jemuž ale pracně vytvořený image všelidového prezidenta dovoluje míchat všechny odstíny politických postojů.

Z jakého důvodu ale chce Klaus co nejvíc ztrpčit život Vladimíru Špidlovi? Vždyť jsou si velmi blízcí v jedné ze základních priorit: oběma jde o blaho vlasti. Špidla tento termín používá přímo, Klaus sentiment balí do označení ta naše malá zemička. Jenže lidé, kterým jde o totéž, vzájemné rozdíly vnímají mnohem ostřeji.

Klaus se jednou přiznal, že jeho přirozeným milieu jsou rodné pražské Vinohrady. Vnější svět se snaží do tohoto měšťanského řádu pouštět jen po kapkách, v akceptovatelné formě, a mít věci stále pod kontrolou. Špidla dospěl k názoru, že svět není příliš bezpečné místo pro přežití národa, ale se zaťatými zuby bojuje o uskutečnění své představy, že záchrana Čechů není ve vtažení kousků světa do své izolace, ale v odvážném otevření se světu - odvážném, protože jinak zbývá jen zahnívání.

Proto mají prezident a premiér v politice diametrálně odlišné názory snad na všechno. Proto se nikdy neshodnou v názoru na místo Česka v Evropské unii a na Unii samotnou. Proto je jejich koexistence na politické scéně studenou válkou, která byla, jak známo, stále na hraně války opravdové. A proto je vnesení zmatku do vládních řad pár dnů před vstupem do Unie skvělým tahem k vytlačování protivníka.

Klaus má silného souputníka, který oplývá mimořádnými schopnostmi, odpočatostí a nenávistí ke Špidlovi. Jde o Miloše Zemana. Špidla spojence téměř nemá, nepočítáme-li automaticky loajální část soc. dem., která by uctívala každého jedince v premiérském a předsednickém úřadě. V minulých dnech se proti Špidlovi spikl taky osud, když v nejnevhodnějším okamžiku vyřadil dva koaliční poslance - Miloslava Vlčka a Cyrila Svobodu.

Čtvrteční hlasování o Klausově vetu slibuje vyvrcholení dramatu, v jehož základu leží skutečný ideový rozpor ztělesněný dvěma nejvyššími ústavními činiteli. Ale kocourovi raději pustím Toma a Jerryho.

PRÁVO 21. dubna