Na spornou otázku sice existují různé právní názory, nyní by se však justice měla řídit podle stanoviska NS. V pochybnostech je třeba dát přednost takovému výkladu, který chrání obtěžovaného člověka proti tomu, kdo omezuje jeho právo na soukromí a nerušené užívání vlastní nemovitosti, zdůraznil soud.

Podle občanského zákoníku se vlastník věci musí zdržet všeho, čím by "nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného".

I nahlížení může být obtěžováním

Nejvyšší soud už v minulosti uvedl, že takzvanou imateriální imisí, nepřípustným zásahem do soukromí, je za určitých okolností také obtěžování pohledem. Platí to zvláště tehdy, kdy někdo závažným způsobem narušuje soukromí vlastníka nebo uživatele domu. Modelovým příkladem je třeba soustavné nahlížení do sousední nemovitosti.

Další problém může představovat třeba stavební úprava, která umožní pohled do dosud uzavřených prostor domu.

"Uvedené pravidlo musí tím spíše platit pro fotografování a filmování osob. V takovém případě jde totiž v jistém smyslu o 'obtěžování pohledem', umocněné tím, že tento pohled je zachycen technickými prostředky," uvedl Knotig.

Ochrany proti podobnému narušování soukromí se lze domáhat žalobou na ochranu osobnosti. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ale připadá v úvahu také žaloba, jejímž prostřednictvím žalobce požaduje, aby se narušitel soukromí svého jednání napříště zdržel.