Nezákonný odposlech je pro postiženého traumatizující, a je-li namířen proti parlamentním politikům, je dvojnásobně nebezpečný.

Ze začátku se zdálo, že mohlo jít o chybu v manipulaci s mobilním telefonem, čili že poslanec Vlastimil Tlustý jak soudili někteří telekomunikační experti si to mohl způsobit sám. Krkolomnost takového vysvětlení vzápětí potvrdily případy dalších dvou poslanců, Jana Klase a Zdeňky Horníkové, i když ta si na porušení svého soukromí vzpomněla s měsíčním zpožděním. Tolik nemotorů v jednom poslaneckém klubu se přece nemůže vyskytovat. Spíš nelze vyloučit, že se z toho stane epidemie a odposlouchávací virus ochromí celý klub ODS. Zvláštní věc, jako by poslanci jiného politického vyznání byli proti té nákaze aspoň prozatím dobře očkováni.

Naštěstí nás ministr vnitra ujistil, že civilní a vojenské tajné služby "v tom nejedou"; dotyční poslanci jsou asi obětí tajemného, třeba soukromého provokatéra. Že jde o provokaci, a ne o špionáž, naznačuje fakt, že pachatel své odposlouchávané objekty pečlivě varuje. Vždyť je mohl ponechat v nevědomosti a s uloupenými informacemi třeba obchodovat, jsou-li k prodeji. Jde tu tedy spíše o záměr vyvolat paniku a atmosféru nedůvěry. Pak ale nezbývá než si položit otázku: cui bono komu to prospívá?

Dobrovolné odtajnění naznačuje, že ani vládní koalici, ani soukromému špiónovi. Nerad to říkám, ale jediný, kdo z té aféry může profitovat, je samotná ODS. I když se třeba pachatel nenajde, Topolánkově straně zůstane pověst ublížené a tajemnou mocí pronásledované opozice. Souvisí s tím skrývané úvahy o sázce na předčasné volby, které neopatrně vyslepičil místopředseda Bendl? Kdo ví. Je to útok na city poslanců KSČM, aby ubližovanému partnerovi z opozice pomohli zvolit Václava Klause v páteční prezidentské volbě? Kdo ví. Mají snad tajemné odposlechy vytvořit ovzduší nedůvěry, ve kterém by třetí volba prezidenta kde koalice má konečně nadějného kandidáta opět zkolabovala? Nikdo neví.

Zbývá doufat, že tento projev špionážního folklóru vypovídá o stavu české politiky, nikoli o stavu české společnosti.

PRÁVO 24. února