Při vymetání návrhu zákona z Hradu vypadá z podhradí (a z co největší dálky) i čestný předseda ODS jako lidumil. Copak zvýšené sazby řady položek tohoto nepřímého zdanění nepostihnou hlavně ty prázdnější kapsy? A proč zákon, proboha, ve snížené pětiprocentní sazbě ponechává krmení pro psy a devatenáct procent nasazuje na kakao pro děti? Tož, aspoň máme nahoře občas nějaké to zastání a špetku toho pochopení...

Prezidentské veto bylo však především dalším gestem, na jehož popularitu se lze zcela spolehnout: reforma veřejných financí, jejímž základním opěrným bodem jsou právě změny v DPH, je přibližně asi tak populární jako nelegální útok spojenců na Irák (nad nímž Klaus pochybovačně mručel) anebo obecně nemilovaná horní komora našeho parlamentu (s níž si Klaus kvůli ústavním soudcům vyměňoval ostré "komplimenty").

Z takového hradního konání v podhradí leccos důležitého lehce zapadne. Například to, že proti reformě veřejných financí ohlašuje spíše sociální katastrofu "rovná daň" ODS, či jiné perly pravicové Modré šance. Ba i Klausovy řeči o privatizaci zdravotnictví, které "žertovně" trousil při středeční výměně Marie Součkové za Jozefa Kubinyiho. Zůstane také zastřen holý fakt, že Klausův "antiamerikanismus" se snoubí s jeho celoživotní vstřícností k vlně amerikanizace Evropy a světa, a to nejen v oblasti zdravotnictví?

Lidovému zraku se má vyhnout i skutečnost, že klausovská strategie je povýtce obranou "horních deseti tisíc". A v tomto smyslu že je vlastně strategií aristokratickou, z níž se kdysi dávno - coby protiplebejský val nemnohých, vyvolených a urozených - rodily klasické horní komory, senáty, sněmovny lordů a jiné takové brzdy klasické demokracie.

Klaus ovšem svým vetem chtěl také rozehrát velmi praktickou partii: další z mnoha testů notorické křehkosti vládní koalice, která už dva roky zázračně proplouvá politikou ve dvousetčlenné Sněmovně se stojedním poslancem. A všech 101 poslanců - do jednoho - k přehlasování veta potřebuje. US-DEU formálně přišla o tandem Vrbík-Bielesz, byť jsou oba k reformě i k jejímu klíčovému zákonu loajální. Ale proč si nezkusit šach?

Jenže čtyři dny před úterním hlasováním o DPH začal v té partii vládě najednou hrozit mat. Poslanec Miloslav Vlček (ČSSD) musel být hospitalizován s plicní embolií. A Vladimír Špidla byl v nastalé nouzi ponížen hned dvakrát. Nemohl odmítnout vstřícnost nezávislého Petra Kotta, jenž byl odehnán z ODS pro své alkoholické eskapády, ba serpentiny, při nichž i ze schodů padal. Nyní mluví střízlivě a kladně o reformě, DPH i o své podpoře. Komentátoři s chutí nastavují hutnou kaši nekonečné anekdoty, s čím a hlavně s kým Špidlova vláda stojí a padá. Nic povzbudivého pro nadcházející troje volby.

Postavit Petra Kotta proti opozici může být ovšem palbou z papírového bunkru, a tak se premiér ponížil osobně, vypraviv se v úterý žádat o podporu samotného šéfa komunistů Grebeníčka. Se zlou se potázal. KSČM si nenechala ujít příležitost okatě stát "na straně občanů" (Miloslav Ransdorf). A proč by - zrovna před svým, jistě zásadovým sjezdem - byli komunisté mírnější než v úterý odvolaná ministryně zdravotnictví Marie Součková, sociální demokratka? I ona mluvila o rozporu mezi reformou financí a zdravotnictvím...

Katastrofa přišla v noci ze čtvrtka na pátek, kdy vážněji havaroval (a v úterý bude nejspíš ze hry) vicepremiér, ministr zahraničí, místopředseda lidovců a poslanec Cyril Svoboda. Teď už to vládě do počtu nehraje vůbec a DPH hrozí pád. Až se šéf unionistů Petr Mareš bojí, že nepřijetím zákona zůstane reforma - jaká hrůza - "v čistě socialistické podobě".

Tohle Klaus určitě nechtěl. Snad proto není pro vládu nic předem ztraceno. Jakkoliv se nyní zdá být chimérou, že modrá i rudá opozice se do úterka zamyslí nad tím, jaké praktické i politické problémy by úplné smetení DPH mělo. A jak věci zaonačit , aby současná politická - na dlouhou partii šitá - hra nedospěla k až příliš rychlé koncovce.