Nejvyšší soud tak ve svém únorovém rozhodnutí potvrdil stanovisko Krajského soudu v Ústí nad Labem, který ženě přiznal nárok na vyplacení 55 tisíc korun jako ušlou mzdu za dobu, kdy jí zaměstnavatel odmítal vyplatit osobní příplatek.

Celý spor odstartoval v roce 2008. Vedoucí oddělení pro řešení mimořádných situací ústeckého krajského úřadu Venuše Kindlová se tehdy odmítla zúčastnit některých her během tmelení kolektivu, například běhat se zavázanýma očima a tahat s kolegy kelímky.

To se však nelíbilo jejímu nadřízenému Aleši Konopáskovi, který se o několik měsíců později rozhodl sebrat ženě osobní ohodnocení ve výši 5500 korun „s odvoláním na dosahované pracovní výsledky“, stojí v rozsudku Nejvyššího soudu. Kromě neplnění teambuildingových aktivit Kindlové vytýkal, že se odmítla účastnit jedné ze vzdělávacích akcí a v jednom případě se vůči němu vyjádřila „neloajálně“.

Musely by se zhoršit pracovní výsledky

Žena, která naopak hovořila o dlouhotrvajícím „šikanózním“ jednání, se obrátila s celou věcí na ústecký okresní soud. Ten však v roce 2011 její žalobu zamítl. Konstatoval, že pracovními výsledky, za které je zaměstnanec ohodnocen, se rozumějí „nejen odborné kvality zaměstnance, ale též jeho kvality osobnostní a lidské, k nimž patří též schopnost týmové spolupráce, umění přijmout kritiku a v neposlední řadě též loajalita k zaměstnavateli“.

Odvolací soud dal však ženě za pravdu, když uvedl, že „žalovaný mohl snížit nebo odejmout osobní příplatek žalobkyni jen v případě významného zhoršení jejích pracovních výsledků nebo snížení rozsahu jejích pracovních úkolů“, k čemuž podle něj v tomto případě nedošlo. [celá zpráva]

Toto stanovisko pak potvrdil i Nejvyšší soud. „I kdyby bylo možné jednání vytýkaná žalovaným žalobkyni skutečně kvalifikovat jako porušení povinností vyplývajících z právních předpisů vztahujících se k jí vykonávané práci, mohla by tato jednání mít za následek odnětí osobního příplatku jen tehdy, projevila-li by se ve zhoršení pracovních výsledků žalobkyně,“ konstatoval.