V Evropě a zvláště v Evropské unii máme to štěstí, že žijeme v demokratických, prosperujících, stabilních a mírových společnostech - podíváme-li se například na projevy konfliktu v Palestině a Izraeli, je pro nás kontrast mezi tíživou situací tamních lidí a tím, jak si žijeme u nás, sotva představitelný.

EU se zrodila v poválečné situaci devastované Evropy. Náš kontinent draze zaplatil za politický extremismus a za neschopnost demokracií čelit národům ohrožujícím evropskou stabilitu a mír. Proto je hlas Evropy tak důležitý právě dnes, kdy mezinárodní společenství stojí tváří v tvář možnosti, že dojde k válce proti Iráku. Počátkem tohoto týdne byl na zvlášť svolaném zasedání Evropské rady (ER) vymezen postoj EU k tomuto palčivému problému. Poselství vzešlé z tohoto zasedání je jednoznačné: plné podrobení Iráku rezoluci OSN č. 1441, plná podpora inspekčním týmům a plná shoda v přesvědčení, že tehdy - a pouze tehdy - až budou zcela vyčerpány mírové cesty k řešení krize - lze podniknout vojenskou akci proti iráckému režimu, a zajistit tak jeho odzbrojení podle rezolucí OSN.

Toto stanovisko zastává EU i jejích deset nových členských zemí. Pokud jde o dřívější kontroverze, musíme říci, že závěry ze zasedání ER 17. února prokazují zásadní sílu Unie, která spočívá v její schopnosti stmelit evropské státy na jednom společném stanovisku. Je přirozené, že intenzívní diplomatická aktivita posledních několika týdnů si vytvořila vlastní kontroverze. Pokud jde o mne osobně, nevím, kdo je "starým Evropanem" a kdo "novým".

Debata ani ostrá slova, která v ní někdy zazněla, však nemohou zastřít zásadní jednotu názorů a zájmů nynějších a budoucích členů Unie. Obtíže a rozdílné názory, které předcházely přijetí závěrů ER, jasně prokázaly, že EU je pluralistická a demokratická unie evropských států. Právě z těchto kvalit čerpá Unie svoji sílu. Proto bychom neměli dovolit, aby příležitostné poznámky nebo kontroverze odvedly naši pozornost od základního obrazu. Je nejisté, co bude následovat v souvislosti s dalším vývojem irácké krize.

Všichni si přejeme mír a známe jeho cenu, ale na míru nelze lpět za každou cenu - právě historie Evropy má přesvědčivé důkazy, co stojí nezodpovědná politika usmiřování. Nikdo z nás v Evropě není pacifistickým fundamentalistou. Každý uznává, že za určitých extrémních okolností je lepší vést válku než zachovávat mír. Otázkou je, zda tyto extrémní okolnosti již existují. EU jednotně trvá na tom, že v Iráku je nutné odstranit veškeré zbraně hromadného ničení. To je třeba prosazovat v první řadě prostřednictvím mezinárodních inspektorů, jejichž týmům se musí dostat veškerého času, který potřebují ke splnění úkolu.

Jestliže však jejich mise nebude úspěšná, pak mezinárodní společenství nesmí být lhostejné k rozsáhlým škodám, které mohou utrpět mezinárodní instituce, např. OSN, při znevažování smluv a zákonů, jež mají stmelovat národy. Unie a přistupující země sdílejí jednotný názor, že klíčem k vyřešení krize je akce v rámci Rady bezpečnosti OSN. Pouze tento orgán s podporou váhy mezinárodního mínění je schopen nalézt uspokojivé řešení tohoto konfliktu.