Jestli se zvedne spotřeba volně prodejných prostředků na roztažení cév, anebo zda psychiatři a psychologové v krizových centrech zažijí nápor nových klientů, jak tomu bývá za úplňku. Podnikatelský stav většinou nenávidí jakoukoliv vládu. Cokoliv stát činí, špatně činí - má za to většina živnostníků. Málokterá vládní opatření je však děsí tak, jako ta, jež zvyšují tlak na jejich kapsu, anebo zvyšují chaos v systému.

Páteční prezidentské veto hrozí obojím. Pokud by vládní koalice nezvládla prezidentské veto přehlasovat, setkaly by se podnikatelské subjekty nejen s padesátiprocentními zálohami na daň, ale také se slušným zmatkem. Kromě toho, že se připravují na nové způsoby účtování, které by najednou neplatily, dostaly by se zřejmě do nepříjemné situace především ti, kdo vyvážejí do zemí Evropské unie.

Novela totiž měla přinést nový režim do výběru DPH v zahraničním obchodě tak, aby jednoznačně tato daň byla příjmem státu, kde se zboží dostane do spotřeby - jak to direktivně vyžaduje EU. Dosud sice vývozci uplatňují vratku daně, ale po formální stránce legislativa Unie až tak úplně naplněna není. A přístupová smlouva je závazná. Podnikatelé by tak v případě neschválení novely mohli jen napjatě vyčkávat odpovědi na otázky - jak dlouho bude trvat provizorium, jak bude vypadat nová novela a co na jejich počínání podle starého zákona budou říkat jejich obchodní partneři. A co bude říkat Evropa? Největší fantastici dokonce nastolují otázku, zda nakonec nebude vláda chtít, aby se řídily závaznými pravidly Unie, a nikoliv českými zákony.

Doufejme, že to je opravdu jen fantastická představa. Ačkoliv - to, že prezident novelu nepodepíše, očekával jen málokdo. Teď se budou všichni dohadovat, jaká motivace za prezidentským vetem stojí.

Václav Klaus se samozřejmě mohl opravdu rozhodnout na základě toho, že novou úpravu opravdu považuje za špatnou. Kritiků není málo a nemá cenu mu hned podsouvat vedlejší úmysly (stejně jako by bylo nesmyslné tvrdit, že je nemohl mít). Každopádně ale zákon o DPH znamená další test vládní koalice. Pokud by však novela opravdu neprošla, dokázala by Česká republika - ne příliš šťastným způsobem -testovat i Evropskou unii. Ani ti, kdo se Unií zabývají dopodrobna, nedokáží odhadnout, jak se Brusel zachová. Možná stejně, jako v případě Paktu stability, který čím dál víc slouží jako referenční vzorek pro vývoj veřejných financí, než jako skutečná direktiva. Vycení zuby, ale nekousne - protože to dost dobře nejde.

Na to, čí zuby budou nejostřejší, si ale počkáme nejméně do úterka: přijde-li zmrtvýchvstání novely, tak až po Velikonocích. Do té doby nezbývá mnohým než vsunout pod jazyk lék, který pomáhá přežívat šoky.

PRÁVO 10. dubna 2004