Podle jednoho z tvůrců připravovaného − již devátého − pokusu o uzákonění odhalování majetku v ČR, šéfa klubu soc. dem. Jeronýma Tejce, byly inspirací Německo, Rakousko či Švýcarsko, kde existují instituty, které umožní finančním úřadům vyžadovat vysvětlení od daňových poplatníků.

„Nejde o to, zda se ten institut jmenuje majetkové přiznání, či jinak, ale zda existuje historie příjmů a majetku,“ řekl Tejc Právu.

Podle materiálu, který pro poslance zpracoval Parlamentní institut, je obdobou majetkového přiznání daňový formulář k přiznání tzv. daně z bohatství, která v současnosti v zemích Evropské unie existuje pouze ve Francii. Mimo EU se platí tato daň v Norsku a ve Švýcarsku.

Nejde o to, jak se to jmenuje, ale zda existuje historie příjmů a majetku. Jeroným Tejc

Jak se v dokumentu uvádí, daň z bohatství ještě na přelomu století existovala také v dalších zemích. Ve většině ale byla již zrušena. Začalo to v roce 1994 Rakousko, následovaly ho Dánsko, Německo, Nizozemí, Finsko, Lucembursko a Švédsko. Jako poslední k tomuto kroku přistoupili v roce 2008 Španělé a Řekové.

Přísná Francie „vyhání“ milionáře

Francouzští milionáři, jejichž majetek podle soupisu, který musí předložit každý rok do 15. června, přesáhne 1,3 miliónu eur (33 miliónů korun) musí zaplatit z částky, o kterou je součet vyšší než tato suma, čtvrtprocentní daň. Nad tři milióny eur (76 miliónů Kč) je sazba půl procenta.

Poplatníci musejí přiznávat domy, cenné papíry, auta, lodě, letadla, pojistky a peníze na účtech. Od daně jsou osvobozeny obrazy, sochy, starožitnosti, umělecké sbírky a autorská práva. Daňové přiznání se podává za celou rodinu včetně nezletilých dětí.

Podle finančních odborníků to vede k tomu, že již léta se milionáři stěhují z Francie do sousedních zemí, hlavně do Belgie.

Je ale možné, že prchajících francouzských milionářů ještě v budoucnu přibude. To pokud se prezidentu Françoisi Hollandovi podaří prosadit výraznější zdanění bohatých lidí. Návrh, aby lidé, kteří si vydělají více než jeden milión eur, zaplatili 75procentní daň, loni v prosinci smetla Ústavní rada, obdoba našeho Ústavního soudu.

Hollande se ale záměru zavést milionářskou daň vzdát nechce, neboť podle něj má jít o gesto solidarity v době krize. Francouzským boháčům ale jeho záměr vadí a chystají ochod ze země. Příkladem jim může být herec Gérard Depardieu.

Švýcaři platí obdobnou daň z bohatství, z tzv. čistého jmění, uvádí Parlamentní institut. Daň se liší kanton od kantonu. Nejvyšší vyměřuje kanton Liestal, kde např. před pěti lety platili bohatí lidé tři čtvrtě procenta ze jmění ve výši dvou miliónů švýcarských franků (zhruba 41 miliónů korun).

V Norsku platí daň z bohatství společně manželé ve výši 1,1 procenta z čistých aktiv převyšujících 470 tisíc norských korun (asi 1,6 miliónu korun).

Bezzubý zákon na Slovensku

Na Slovensku platí od ledna 2011 zákon o prokazování původu majetku. Kdokoli má podezření, že jiný člověk se dostal k majetku nelegální cestou, může to svým jménem oznámit finanční policii. Upozornění může přijít i od orgánů veřejné moci při důvodném podezření z nečistého nabytí majetku.

Podezřelý musí v zahájeném řízení prokázat, že majetek získal legálně. Pokud to neudělá a soud dojde k tomu, že rozdíl mezi prokazatelnými příjmy a skutečným majetkem dotyčného je větší než 1500násobek minimální mzdy (zhruba 11 miliónů Kč), pak soud rozhodne o propadnutí tohoto rozdílu ve prospěch státu.

Slovenský zákon měl být tvrdší, ale doznal při schvalování takových změn, že je málo využívaný. Během prvních dvou let nedošlo ani k jedné konfiskaci. Zato občané se činí a slovenská prokuratura už dostala na stůl desítky „sousedských“ udání.

Tejc: Problém jsou 90. léta

Čeští soc. dem. tvůrci návrhu, který chtějí předložit parlamentu do září, našli inspiraci mj. právě na Slovensku. Počítají s tím, že by finanční úřady shromažďovaly informace ze všech existujících registrů, a pokud by při porovnání s daňovými přiznáními zjistily, že občan vlastní luxusní dům či auto a přitom přiznává jen minimální příjmy, pak by následovala sankce. Podle Tejce by to mohl být i odvod sta procent neprokázaného majetku.

Jak dodal, problém je s obdobím 90. let, kdy u nás docházelo k obrovským přesunům majetku a neexistovala evidence nebo byla velmi zanedbaná registrace placení daní.

„Proto zákon bude muset v jedné části i na tuto dobu reagovat. Pokud bychom nastavili mechanismy jen do budoucna, tak bychom byli podezíráni, že chceme zamaskovat majetky těm, kdo k nim tehdy nelegálně přišli,“ uvedl Tejc.
Připustil, že právě to může být předmětem silné politické diskuse. Na rozdíl od Francie či Norska by podle něho v ČR šlo o prokazování individuálního, nikoli rodinného majetku.