Klaus: Kdyby amnestie nebylo, můj život by byl snadnější

Chtěl bych, aby si mě určitě lépe pamatovali než skupina 28 senátorů, kteří dnes hrají takové ošklivé politické hrátky. Pevně věřím, až dnešní vlna zloby z některých úst skončí, tak se vše vrátí do normálu. Pevně věřím, že moje prezidentování bude uznáno.

Tak bych to nehodnotil. Řekl bych, že byla vyvolána obří vlna karikaturou amnestie, na kterou spousta běžných lidí naskočila. Nevidím to tak špatně. Myslím, že se to vrátí k normálu.

Koncepčně bych to jinak nedělal. Samozřejmě by se člověk mohl rozmýšlet, jestli mu například ta amnestie za to stála, to je naprosto jasné. Ale já jsem byl nepřetržitými dopisy tlačen k amnestiím, ať už při zahájení mého mandátu, při tom či onom výročí, a pořád jsem to odstrkoval s tím, že možná bude vhodná chvíle udělat to na závěr. Nahrávka k tomu bylo 20. výročí založení České republiky. Ale samozřejmě že by můj život byl snadnější, kdyby to nebylo.

Autorem jsem já. Není žádný jiný autor. Samozřejmě se o tom bavím s nejužším kroužkem spolupracovníků, ale žádný jiný autor neexistuje. To je pořád ta hloupá mediální nebo politická hra.

Jistě, když uvažujete nad tím, jestli mají být prominuty všechny tresty do půl roku, roku, nebo roku a půl, tak si vyžádáte odhad od ministerstva spravedlnosti, kolik lidí je ve vězení s tím či oním trestem, zjistíte, že půl roku by bylo strašně málo, a tak dále, a doberete se k číslu jeden rok. To ale neznamená, že když vám někdo tohle řekne, tak je autorem amnestie.

Celá amnestie byla založena na tom, co jsem opakovaně říkal: propustit lidi s krátkými tresty, pak jsme dostávali spoustu žádostí od starých lidí, a za třetí, nekonečné žádosti o milost od těch, jejichž přečin se odehrál v roce 1992 nebo 1993. Od prvopočátku jsem věděl, že s tímhletím chci něco udělat.