Posměchu je vystavena její parlamentní rétorika, kterou česká filiálka BBC coby příklad pokleslé mluvy pustila ze záznamu věhlasnému českému spisovateli, ovšemže mistrovi slova. Ach, jak ten se od srdce zasmál!. Týdeník Euro přihodil k lepšímu "hrůzostrašnou češtinu ministerských úředníků". A na obálku si střihl bulvární fotoportrét Marie Součkové s doretušovaným monoklem na oku. Po úderu pěstí? Ach, to se čtenáři jistě nasmáli!

Ne, ministři samozřejmě ženu a kolegyni řídící tíživý resort ani květinou neuhodí. Ale metaforické - leč pořádné - rány Součková už utržila i ve vládních výšinách. Navrch k opakovanému vracení koncepce přestal náhle premiér Špidla rozhodně popírat, že o odvolání ministryně uvažuje.

Rána z milosti, která teď vyšla najevo, je už čtrnáct dní stará: ministr financí Bohuslav Sobotka se s úspěchem obrátil na Světovou banku (!), aby reformu našeho zdravotnictví naskicovala. A zase: věc spěchá, koncem dubna už má český vrchní financ jednat s finanční vrchností světovou, která prý pak za pár dalších měsíců rychle spíchne, s čím se zdejší provinciálové moří léta - ale ministerstvo (čti: Součková) bohužel zatím nic z podkladů nedodalo, nahlásila tisku Jana Matesová, naše zástupkyně v bance bank.

Oč tu vlastně jde, že má padnout ministerská hlava a že pípáme do velkého světa SOS?

Samozřejmě že o peníze, o takzvané dluhy ve zdravotnictví, které ovšem mají po čertech konkrétní podobu: loni byla vláda nad rámec systému pojištění nucena do zdravotnictví přisypat sedm miliard a letos sýčkové věští podobnou sumu. A řešení, s nímž neúnavně přichází Součková, se mnohým zdá kontroverzní.

Spořivá redukce nemocnic, kterou navrhuje, snad fouká po větru zdejšího reformního počasí (vzpomeňme jen její starší návrh na paušální poplatky, jimiž by občané na zdravotnictví přispívali). Ale projekt vyšších dotací a důraznějšího státního dohledu nad pojišťovnami se zainteresovaným kruhům obzvlášť nelíbí.

Kdo k těmto kruhům patří, kdo a proč jde Součkové po krku? Možná je to "koalice" různorodá; možná jsou v ní i ti, kteří si prostě myslí, že paní ministryně na demontáž tak velké a finančně náročné pyramidy problémů prostě nestačí. A možná mají pravdu.

Kdo ale na to může stačit v době, kdy léčba objektivně podražuje? Nikoliv však hlavně proto (jak se pořád tvrdí), že je dnes zdravotní péče tak sofistikovaná, vysoce kvalitní a věcně náročná. To jistě ano. Ale draho je především proto, že léčebné postupy, prostory, technologie i léky jsou - v prostředí zaručené poptávky a ostré konkurence - všude předmětem byznysu a výdělkářského honu za ziskem. Kasínový kapitalismus vtrhl do nemocnic a ordinací, s úlitbami se spokojit nechce a klacky pod nohama prostě nesnáší.

Marie Součková zprávy o svém případném odvolání většinou odráží vtipně: "Spekuluje se o tom rok a půl," krčí rameny. Čili přesně od chvíle, kdy - tak to ministryně říká - mnozí lobbisté a byznysmeni asi prokoukli, že je prokoukla...

Donkichotská póza pro dějiny, sebechvalný slovní vavřínový věnec na skráni už brzy zdolaného martyra, jenž chce zamaskovat plichtu? Snad. Ale reálných větrných mlýnů je ve zdravotnictví mnoho a boj s nimi mučivý. Zdola opoziční ODS ústy stínového ministra Julínka nabízí "radikální komercionalizaci" (jak to označil Vladimír Špidla), tedy lítou konkurenci mezi pojišťovnami a různé druhy připojištění (asi pro různé druhy občanů).

Krajští hejtmani spřádají reálné sny o přeměně nemocnic na obchodní (akciové) společnosti; taková transformace je zřejmým odrazovým můstkem k privatizaci. A agilní doktor Rath volá: záchrana života zdarma, péče o zdraví za peníze. Rozdíl je jasný, ne?

Lékaři se už vyjádřili, bankéři k něčemu jistě dojdou. Nelze předjímat, s čím se experti Světové banky nakonec vytasí. Jen doufám, že pak stále ještě půjde - v tom našem světě velké byznysu - supermarkety od nemocnic a lékaře od bankéřů odlišit.

PRÁVO 8. dubna 2004