Zbývá jen jediný problém: přijatá novela zákona nutí platit za příjem veřejnoprávní televize i ty občany, kteří si TV dobrodiní nedopřávají, protože jednoduše nemají televizor. Z toho se dá vyvařit docela výživný právní guláš, dokonce i lidskými právy kořeněný.

V tom bych ovšem tragédii neshledával. Veřejnoprávní televize (a samozřejmě i rozhlas, o televizi hovořím přednostně proto, že právě ona byla hlavní příčinou dlouhého parlamentního hádání) se dnes využívá masově, podobně jako třeba silnice nebo mnoho jiných věcí, které si bez reptání platíme prostřednictvím daní. Institut koncesionářského poplatku však pochází z časů, kdy vrcholem audiovizuální techniky byla krystalka a přežil se zřejmě už v šedesátých letech s jejich tranzistoráky.

Zbývá tedy už jenom jedna malá piha na kráse a dokonalosti poplatkové novely, a to je ona pětadvacetikoruna, pro kterou si průměrný divák s průměrným statistickým příjmem - jak již řečeno - koleno neprovrtá. Každý programátor však ví, a měli by to vědět i programátoři našich osudů ve Sněmovně, že kromě obvyklého snadno odhadnutelného průběhu programu existují i nestandardní a netypické mezní stavy. Pro náš případ to může být dejme tomu důchodkyně, která ze své penze poplatí složenky, ostatní padne na jídlo a na základní hygienu a až dosud si mohla každou neděli dopřát jednu laskonku za osm korun pro oslazení života. Takových lidi není mnoho, ale žijí mezi námi - a přibývá jich s každým nepatrným cenovým pohybem. Kde je rozdíl mezi příjmem a nejnutnějšími výdaji tak malý, že na oslazení života zbývají desetikoruny, tam život snadno zhořkne pro pouhou pětadvacetikorunu.

Tato země potřebuje významnější reformy, než je zdražení televize, a každá z nich je nějak sociálně citlivá. Obávám se však, že ať už jde o televizní poplatky nebo o skutečně vážný problém nájemného, vždy se příliš mnoho napovídá o statisticky významných dopadech na životní úrovně většiny, která sice nežije v hojnosti, ale na dovolenou v Řecku má. Avšak řešit přednostně problémy malého počtu těch, kdo už nemají na sebemenší oslazení života, by vyšlo levně, jen žádný politický výnos z toho nekouká.

PRÁVO 2. dubna