Článek
Očekával jste výsledek?
Neočekával jsem žádný výsledek, chtěl jsem se nechat překvapit. Ovšem lepší je být příjemně překvapován, než nepříjemně zklamáván.
A toto je jaký případ?
Jsem příjemně překvapen, ale ne kvůli číslu, protože si nemyslím, že bychom měli žít jen podle kvocientů, čísel a tabulek, ale protože se nám podařilo ujít dlouhou cestu se ctí. Už na začátku jsem říkal, že nejdůležitější je ta cesta, a jak to dopadne, je v rukou voličů nebo v rukou Božích. Podařilo se určité probuzení občanské společnosti, tak co si přát víc?
Co lidi skutečně trápí, jsou ty hektolitry a kilometry abstraktních politických keců
Stát je natolik vznešenou věcí, že by si ji nikdo neměl kupovat. Čili jako autentický občanský kandidát jsem jako první řekl, že to nebude za peníze, nebylo to z pobídek žádných sekretariátů, zájmových skupin, a přesto to šlo – lidé k sobě nacházeli cestu, šli si naproti a jen proto, že to má smysl. To je dobrá zpráva po tuto společnost, že nemusí být všechno dáno jen seshora nebo podle mediální masáže.
Co říkáte na finále volby?
Vypovídá to o této společnosti, kde se říká, že jsou zapotřebí změny, ale zároveň to vypadá, jako bychom změny moc nechtěli.
Který z těch dvou je vám bližší?
Už Antonín Dvořák říkal: „Což mohu dát Beethovenovi jedničku a Schumannovi dvojku?“ Neříkám tak, ani tak. „Každý kvete po svém,“ jak říkal Neruda.
Ale Zeman asi není vaším oblíbencem a i vaši voliči by asi těžko nesli, kdybyste jim doporučil, aby mu dali hlas…
Vůbec je otázkou, zda někoho doporučit. Apeloval bych na své voliče, aby uvažovali hlavou, ať si u obou kandidátů srovnají pro a proti a volí podle toho, co jim vyjde.
Ke kterému ze soupeřů jste měl nejblíž?
Každý z nich má nějaký svůj půvab a dokážu si představit, že skoro se všemi bych mohl třeba jet vodu. Akorát s Janem Fischerem ne. Kvůli napojení na nejrůznější vlivové skupiny, absenci vlastních názorů a že byl prefabrikátově uměle vyroben. Myslím si, že ten by byl opravdu ostuda.
Kdo si myslíte, že byl vašim voličem?
Nebyli to, jak se neustále v médiích zdůrazňovalo, nezodpovědní lidé, kteří chtějí pořád jenom protestovat. Navíc se to protestování prezentovalo jako něco pejorativního. Jednak to byli lidé mladí, kteří ještě věří, že svět může být lepší a stačí říct. Takovým obdobím prošel každý, protože každý měl v mládí ideál nezkalený.
Druhá vrstva voličů byli lidé, kterým bylo v roce 1989 dvacet a účastnili se sametové revoluce, ale teď zjistili, že jsme pomalu tam, kde jsme byli před revolucí, co se týče nálady ve společnosti. Ve třetí skupině byli – budete se divit – senioři, ale senioři mladí duchem.
Co recesisté?
Ti se brzy vystříleli, kromě pár salónních intelektuálů.
Říkal jste, že samotná kampaň byla užitečná…
Neříkal jsem, že kampaň byla užitečná. Ona se prostě vytvořila a obsah si diktoval tvar. Je úžasné, že to pochopila nejrůznější zahraniční média, která o ní mnohdy referovala objektivněji než česká.
Tak ještě pokus – co je ve vašem pojetí obsah a tvar?
Obsah je o lidech, o lidském rozměru, o rozšiřování vnitřní svobody. Pokud člověk nemá vnitřní svobodu, nemůže mít ani vnější. Jestliže ji má, je otevřený, má smysl pro odpovědnost. Od toho se pak odvíjejí i ty praktické věci jako ekonomika, právo a další obory. Ty jsou ale jen nástrojem lidí.
Tím tvarem se stalo občanské uvědomění si odpovědnosti za tuto zemi, že opravdu není možné jen trpně sedět a poslouchat odněkud zprávy a befely. Pochopili, že je to v jejich rukou, a ne jen ve světě odtržené politiky.
Kandidát na prezidenta Vladimír Franz volil v Praze 5.
V debatách padaly milióny otázek, jak by si prezident počínal jako prezident banky, ministr financí, vnitra, zahraničí, premiér číslo dvě, ale nepadly tam otázky, že prezident je étos, vize a dává zemi směr a perspektivu, a to pro delší čas včetně historie.
Co lidi skutečně trápí, jsou ty hektolitry a kilometry abstraktních politických keců, že politika žije už jen tím svým životem a od skutečného života už je poměrně hodně odtržena. Tohle si musí jít naproti, jinak se nic nezmění.
Budete se tedy dál politicky angažovat?
Určitě ano, ale rozhodně bych nezakládal politickou stranu. Je to otázka nějaké iniciativy, aby to nebylo jen nějaké plácnutí do vody v mlhách, aby si opět obsah nadiktoval tvar.
Vaše kandidatura byla často vnímána jako výraz tolerance české společnosti. Myslíte si nyní, že to tak žhavé s Čechy nebude?
Tolerance tady nikdy není dost. Není to jen na tom, jak kdo vypadá, ale jestli je někdo úspěšný atd. Když se nebudou lidé pořád jenom vymezovat jeden proti druhému a půjdou si více naproti, tak to tady bude taky lepší. Nemusíme si za každou cenu tady ze života dělat peklo.
Může se kampaň pro vás stát určitým inspiračním zdrojem?
Určitě jo. Byla to neuvěřitelná dynamika. Kdybych byl dramatik, měl bych materiál na tři divadelní hry. Ale jsem dramatik hudební, a tak budu hledat tvar, a pak tu zkušenost nějak přetransformuji dál. Ale na to potřebuji chvíli klidu a odpočinku, protože nyní se pořád pohybuji v napětí, v tom rychlém kolečku už od počátku srpna.