Měl být v českobudějovické věznici totiž až do června, chtěl si za tu dobu našetřit na pilu a dělat v lese. Prezidentská amnestie mu ale udělala škrt přes rozpočet. Teď musel kontaktovat charitu a bude jen těžko hledat práci přes zimu.

„Měl jsem sedět do 5. června celkem tři roky a dva měsíce za to, že jsem koupil kradené auto. Náhodou jsem o tom nevěděl, ale odsoudili mě, takže co jsem měl dělat. Amnestie je pro mě ale škrt přes rozpočet. Chtěl jsem si našetřit na motorovou pilu a jít dělat do lesa. Vycházelo mi to do června přesně na pět tisíc korun,“ sdělil Právu Bochníček.

Přirovnal bych to k internátu nebo pionýrskému táboru.Roman Bochníček o českobudějovickém vězení

Připouští, že jeho trestní minulost je velmi pestrá a v kriminále se cítí skoro jako doma.

„Byl jsem odsouzený za podvody, ublížení, vydírání, krádež, snad za všechno. Nejdelší trest byl na osm let. Seděl jsem v Ostrově nad Ohří, na Pankráci, na Borech, ve Stráži pod Ralskem, v Mladé Boleslavi nebo v Českých Budějovicích. Spíš by bylo lehčí vyjmenovat, kde jsem nebyl. Dá se proto říci, že návrat na svobodu je pro mě něco jako pro ostatní první uvěznění,“ konstatoval Bochníček s tím, že podmínky v českobudějovické věznici jsou výborné. „Přirovnal bych to k internátu nebo pionýrskému táboru,“ podotkl.

Ve čtvrtek dorazil Bochníček s velkým pytlem s věcmi na Diecézní charitu v Českých Budějovicích a ujala se ho ředitelka Michaela Čermáková.

„Pan Bochníček se na nás už dříve obrátil, že by chtěl pracovat. Vypomáhali jsme mu i s oblečením, když pracoval v lese a přišel i se svým zaměstnavatelem. Budeme se snažit i teď mu něco najít, ale bude to těžké. Uvidíme, jak to půjde na charitě v Jindřichově Hradci. Musíte být trpělivý,“ nabádala klienta Čermáková. Dále upozornila, že podobně amnestovaných, kteří nemají kam jít, se na charitu hlásí v těchto dnech víc.

„První dny po propuštění jsou vždycky těžké. Nikdo vám nepomůže, leda charita. Když se člověk nechá zlomit v prvních dnech, tak skončí znovu ve věznici. Nyní jsem rozhodnutý vzít jakoukoliv práci, dostal jsem rozum. Do kriminálu už se vrátit nechci,“ dušoval se Bochníček.