Zpráva o amnestii se po chodbách šířila po novoročním projevu prezidenta Václava Klause velmi rychle. Někteří vězni se ji dozvěděli z televize a pak se informační lavina šířila po chodbách. "Takové věci se ve vězení šíří vždycky velmi rychle," řekl mluvčí teplické věznice Michal Kruťa.

Dozorci ještě v úterý vybrali vhodné kandidáty na propuštění, o němž od středečního rána rozhoduje soudce. V Teplicích se to týká 27 ze zhruba 80 odsouzených, dalších asi 90 lidí je v Teplicích ve vazbě.

Vězni hovoří o výbuchu radosti

"Včera byste měli co natáčet. To byl výbuch radosti. Jestli větší než při fotbale? To určitě," řekl novinářům při svém propouštění pětatřicetiletý Milan z Varnsdorfu. Drobného muže přivedlo za mříže neplacení výživného. Spadá do té kategorie amnestovaných, kteří měli trest do výše dvou let. Pan Milan si z něj odseděl čtyři měsíce a ještě před několika dny doufal, že by v únoru mohl být propuštěn na podmínku. Volný už je ale teď a míří domů za matkou a bratrem.

"Abych řekl pravdu, tak mě to překvapilo. Beru to trochu jako dar," řekl novinářům a slíbil, že teď už si svoje povinnosti bude rozhodně plnit. Chce si prý co nejdřív najít práci. "Tady jsem taky pracoval, chodil jsem uklízet do města," dodal.

Je to nejlepší pocitamnestovaný vězeň

Další z amnestovaných teplických vězňů si pochvaloval, že může nyní začít žít od začátku. "Je to nejlepší pocit, co může být. Myslím si, že jsem ponaučenej a už se sem nechci nikdy dostat," řekl novinářům muž, který si měl ve vězení odsedět půl roku.

Video

Teplickou věznici opouští muž, který si měl odsedět půl roku.

O možném propuštění věděli amnestovaní už od úterního večera. Ve středu už si museli sbalit věci, s eskortou dojít ke kanceláři a po pár minutách čekání čelem ke zdi byli volní. "Vůbec jsem nečekal, že to půjde tak rychle. Ještě včera nás bachaři strašili, že to potrvá celý týden," řekl ČTK po odchodu další amnestovaný, asi pětadvacetiletý muž, který prý šel za mříže kvůli neodpracovaným veřejným pracím.

Uvolněná nálada vládla v celé věznici. Jejím dvorem se dopoledne tu a tam rozlehl křik. "Jdeme domů, tak čau," znělo dvorem. A ozvěnu přehlušilo hned několik dalších výkřiků. Takhle se loučí vězni - často se znají, ale při odchodu by se potkali jen sotva. Trochu radosti mají ale i ti, kteří za mřížemi zůstávají, zbudou na ně volnější cely.

Video

Amnestovaný vězeň Milan