„Někteří se báli, to je fakt. Jiní se ale na tom snažili vydělat. Nedávejte nám na Vánoce úkoly, bude konec světa, argumentovali,“ svěřila se Právu učitelka z pražských Řep. Stejnou zkušenost tlumočila Irena Kocí z brněnského TyfloCentra, poskytujícího sociální služby nevidomým a slabozrakým. Její syn a dcera chodí do 4. a 6. třídy.

„Děcka odmítají před učiteli úkoly přes Vánoce, vždyť prý to nemá smysl, když bude konec světa,“ tlumočila Kocí jejich vtipkování. Zároveň ale říká, že smích jejích dětí i spolužáků je jakousi obranou. „Vím, že to na ně doléhá, dost o tom spolu mluví,“ dodala.

Mnozí to berou vážně

Podle pedagogů právě ti nejmenší, na rozdíl od většiny dospělých, berou takové zvěsti mnohem vážněji a bezprostředněji. „Malé děti se skutečně bojí konce světa. Asi nejhorší to je v mateřských školách, kdy některý z capartů přijde s kusou informací, kterou někde zachytil, a děti si to přeberou po svém.

Pak chtějí vědět, kolik je pravdy na tom, že nevyjde slunce, bude zima, kam se mají schovat, bojí se chodit ven. Dokonce i děti na základních školách té kampani podléhají. Obracejí se na nás s dotazy, zda tomu věříme, jestli se mají bát, co bude, když na internetu psali, že svět končí,“ řekla Právu například učitelka Drahoslava Vohnoutová z Mostu.

„Snažíme se je uklidnit, že takových ‚konců světa‘ už tu bylo, naposledy v roce 2000, ale často to nemá valný význam, protože když něco našli na internetu, věří tomu s překvapivou naivitou. Ti starší školáci ani ne, ale ti desetiletí jsou snadno zmanipulovatelní,“ dodala Vohnoutová.

Páteční volno jako důvod paniky?

Masáži sociálních sítí podléhají někdy i samotní rodiče. K značnému údivu učitelů totiž řada z nich vnímala páteční ředitelské volno, které na řadě škol kvůli prodloužení vánočních prázdnin vyhlásili, za signál, že škola nechce mít děti na starost při konci světa.

„Děti mají ředitelské volno, protože jsme tu měli havárii v jídelně a opravují se podlahy. A někteří dospělí usoudili, že jsme dali dětem volno, aby mohly být poslední dny civilizace se svými rodinami,“ smála se mostecká učitelka.

Polovina z šestnácti páťáků ze základní školy Pouchov v Hradci Králové se neobává, že by dnes konec světa skutečně přišel. Druhá půlka si už tak jistá není. Všichni však o něm přemýšleli a hovořili o něm i s učitelkou Renátou Šafářovou.

Děti někde něco zaslechnou, přečtou si, nás se ptají, co to vlastně znamená, mají z toho obavyvedoucí Linky bezpečí

Nejčastěji si zánik života na Zemi představují jako zemětřesení nebo pád meteoritu. „Také by nás mohla zaplavit voda nebo vítr,“ míní Lucka, které oponuje spolužák Dan. Konce světa se sice nebojí, ale je prý možné, že vypadne proud a bude naprostá tma. V takovém případě je dobré se přesvědčit, zda máme k dispozici svíčky a baterky.

Záleží vždycky na rodině

Psycholog Rostislav Nesnídal z Centra pro rodinu v Českých Budějovicích, které v kraji provozuje i Linku důvěry, se domnívá, že v takových situacích hodně záleží na rodině. „Někteří lidé tuto zprávu berou jako reálnou, jsou smutní a v depresi z toho, že 21. prosince skončí svět. Věří tomu a v některých případech volají se stejnými pocity i děti, které to od nich převzaly,“ sdělil Právu Nesnídal a poznamenal, že takové volající se snaží především uklidnit a ujistit, že konec světa nenastane.

Na bezplatnou Linku bezpečí 116 111, která sídlí v Praze, se průměrně během roku denně dovolá kolem sedmi stovek dětí. „Z toho ale pouze jednotlivci teď telefonují kvůli avizovanému konci světa. Jde o to, že děti někde něco zaslechnou, přečtou si, nás se ptají, co to vlastně znamená, mají z toho obavy,“ uvedl vedoucí linky Petr Porubský.