Proti novele zákona, která měla hranici trestní odpovědnosti snížit, hlasovalo 105 poslanců z 200. Proti Chytkovi se postavili zástupci všech pěti stran zastoupených v Poslanecké sněmovně. Návrh na snížení hranice trestní odpovědnosti odůvodnil Chytka při jednání Sněmovny mimo jiné tím, že mnozí mladí lidé, kterým ještě nebylo 15 let, vědomě spoléhají při páchání trestné činnosti právě na to, že se jim nemůže nic stát. Upozornil i na fakt, že již čtrnáctiletí školáci šikanují nejen své spolužáky, ale i učitele.

Veřejnost v říjnu minulého roku šokoval incident, kdy chlapci ve věku 8 až 12 let zmasakrovali přes stovku bažantů  v bažantnici Hájek u obce Strenice na Mladoboleslavsku. V dalším případě se skupinka hochů pokusila vyhodit svého kamaráda ze sedmého patra paneláku v Liberci. "Rozhodně bych hranici snížil. To, čeho se některé děti v poslední době dopouštějí, po tom přímo volá," prohlásil tehdy senátor Richard Falbr (ČSSD). Podle něj není možné, aby se například otázka šikany či týrání kvůli nízkému věku vůbec nepostihovala. Navíc, jak řekl, mnozí rodiče berou prohřešky svých potomků na lehkou váhu.

Vláda navrhuje speciální soudy pro mládež

Vláda již na jaře minulého roku připravila návrh zákona o soudnictví nad mládeží. Tehdy jej ale minulá Sněmovna po prvním čtení kvůli nedostatku času na jeho další projednání vyřadila z programu. Podle návrhu by měly u nás vzniknout specializované soudní senáty pro děti, mladistvé a takzvané mladé dospělé od osmnácti do jednadvaceti let.

Děti do patnácti let by nadále nebyly trestně zodpovědné a nemohly by jít do vězení, každý dětský delikvent by ale vždy stanul před soudem, který by jeho provinění projednal a podle povahy spáchaného činu by mu mohl uložit nějaké opatření.

Podle připraveného návrhu zákona by tak soud mohl například stanovit nad dítětem dohled, který by vykonávala škola, místní občanské sdružení či probační úředník, nebo by mu mohl zakázat navštěvovat některá pro něho nevhodná místa, například restaurace či herny.

Soud by také takové dítě mohl zařadit do terapeutického, psychologického nebo jiného výchovného programu, v nejzávažnějších případech by ho mohl i odejmout z jeho původní rodiny a svěřit ho do péče rodiny náhradní či nařídit jeho ústavní výchovu.