Spor předsedkyně NS Ivy Brožové a čtyř "odbojných" členů soudcovské rady NS má složité pozadí, bohužel i politické. Část ODS a prezident republiky Václav Klaus by na místě Brožové viděli Jaroslava Bureše. Ten byl ministrem spravedlnosti a pak kandidátem na prezidenta republiky, dnes je prvním místopředsedou legislativní rady vlády, přičemž funkce předsedy obsazena není. Bureš ji nejen řídí, ale jejím jménem předkládá vládě stanoviska. I jeho dnešní funkce je politická. Bureš by mohl být přidělen k NS (zatím není soudcem jmenován) jen se souhlasem Ivy Brožové, a ta ho i přes opačné stanovisko soudcovské rady, která je jen poradním orgánem, prostě nedá. Uřízla by si větev, na níž jako předsedkyně sedí, Bureš by ji mohl časem nahradit.

Bureš má už z předchozích funkcí - působil i na NS - pověst skvělého právníka a schopného organizátora. V roce 2001 prosadil jako ministr nový zákon o soudech a soudcích - kompromis mezi ministerskou správou soudů a modelem soudcovské samosprávy, s nímž jeho předchůdce Otakar Motejl ve Sněmovně pohořel.

V boji se soudcovskou lobby ale Bureš nakonec svůj zápas prohrál, Ústavní soud část jeho zákona v roce 2002 zrušil. Až jeho nástupce Pavel Rychetský loni prosadil další kompromisní zákon. Rozdíl mezi lex Bureš, který držel soudce zkrátka, a lex Rychetský je vidět i na úpravě odvolání předsedy NS, o něž teď vlastně jde.

Podle prvního mohl prezident předsedu NS z funkce odvolat pro pouhé neplnění jeho povinností při výkonu státní správy soudů, podle nové úpravy to musí být závažné nebo opakované porušování povinností. Námitka, objevující se v médiích, že ústava odvolání předsedy NS vůbec neupravuje, a proto je asi neodvolatelný, je podle tohoto zákona (jehož neústavnost Ústavního soudu zatím nikdo nenamítal) nesprávná a v kontextu snahy o záchranu Brožové se jeví jako účelová.

Václav Klaus stál hodně o to, aby funkci předsedy NS obsadil Burešem, jehož považuje nejen za profesně schopného, ale i za duši předem nakloněnou Klausovým záměrům. Bureš ho o tom mnohokrát přesvědčil. Mít významný vliv na Ústavním soudu (a to Klaus opravdu nemá), nebo aspoň na NS je pro prezidenta republiky, který se nedokázal oprostit od stranickosti či stranění, skutečné terno.

Podle vyjádření ministra Čermáka po jeho rozhovoru s Klausem prezident Brožovou nyní odvolat nechce. Zřejmě vyčkává. Doufá v další, pro Brožovou nevýhodné mediální zpracování její činnosti? I část právnické veřejnosti, a jak se ukazuje i soudců NS, totiž hodnotí Ivu Brožovou kriticky až odmítavě. Dnes nejde ani tak o míru její erudice a znalostí, kritika míří k její schopnosti řídit NS a plnit jeho povinnosti, mj. vydávat stanoviska k rozhodnutím soudů v zájmu jejich jednotného rozhodování. Čermákovi nelze vyčítat, že se Brožové veřejně nezastal.

Věc má i mnoho dalších souvislostí. Mezi něž patří i přátelský vztah Ivy Brožové a místopředsedkyně Ústavního soudu Elišky Wagnerové a někdejší prosazování obou soudkyň bývalým prezidentem Václavem Havlem, což Klause jistě dnes ovlivňuje. Významné je i dnešní postavení místopředsedy NS Pavla Kučery.

Jaké jsou ale slušné meze těchto úvah? I kdyby ta nejpřísnější kritika Ivy Brožové byla spravedlivá, i kdyby k funkci předsedkyně NS neměla předpoklady, jaká je záruka, že se NS a česká justice zbaví svých neduhů právě díky Jaroslavu Burešovi a že jeho jmenování nezpůsobí škody ještě větší? Soudě podle Burešova působení v "politice", hlavně podle jeho "prezidentské kampaně", je takové riziko značné.

PRÁVO 29. března