Pane senátore, jak člověka napadne, že chce kandidovat na prezidenta?

Nejde mi o to, být senátor nebo prezident. Kdyby to v naší zemi fungovalo bez problémů, tak nikam nekandiduji. Už se ale nemohu dívat, jak se posledních dvacet let země rozkrádá, jak tu zloději běhají, lidem se zvyšují daně i věk odchodu do důchodu. Neměl jsem ambici být politik. Když ale vidím něco, co se mi nelíbí, tak se snažím přijít s řešením, jak to změnit. A jelikož mi už bylo čtyřicet a jsem nezávislý nestraník, nemám jinou možnost, jak věci ovlivnit, než kandidovat na senátora nebo prezidenta.

Do Senátu jste se dostal, ale záhy jste vyrazil na Hrad. Neotáčíte se tím zády k lidem, kteří vás zvolili?

Celou dobu jsem říkal, že do boje o Hrad půjdu podle výsledku v senátních volbách. Později jsem upřesnil, že pokud budu zvolen senátorem, budu kandidovat na prezidenta. Mým cílem ale není funkce, funkce je nástroj, jak mohu uskutečnit své vize. Proto potřebuji co největší vliv a co nejsilnější mandát. Potíž je ale nejen to, že jako národ nadáváme v hospodě a u televize, ale že pošlapeme každého, kdo se chce pokusit o změnu. K tomu se přidají média, která člověka dehonestují a která si pletou svobodu slova se svobodou lhát. O mně se třeba tvrdilo, že uplácím novináře nebo že jsem byl poradcem Jiřího Paroubka.

Pojďme k vašim vizím. Do boje o Hrad jste vyrazil s tezí hmotné a trestní odpovědnosti politiků a zpětných majetkových přiznání nad dvacet miliónů. K tomu musíte změnit zákon. Jako prezident ale takovou pravomoc nemáte a jen Senát jako celek může navrhovat zákony. Jak to chcete vyřešit?

Když jsem jako občan lobboval za to, aby průvodcovství byla volná živnost, podařilo se to prosadit. Problém je politikaření – když někdo přijde s dobrým návrhem zleva nebo zprava, naschvál se zamítne, a to občany zdržuje. Jako nezávislý nestraník mám mnohem větší potenciál získat podporu od všech parlamentních stran. Moje přednost je, že bez stranického škatulkování a dogmat si mohu vzít něco, co je pro naši zemi nejlepší, z každé strany a aplikovat to.

Považujete se spíše za člověka pravicového, nebo levicového?

Z českého pohledu mně připadá, že mě lidé řadí spíš doleva. Pro mě vůbec není důležité, jestli trochu doleva, nebo trochu doprava. Pro mě je důležité, abychom šli dopředu. Nejde mi o to, zda někdo patří k levici či pravici, ale chci lidi spojovat. Vždy podpořím jakékoli veřejně dobré řešení, i když ho navrhne KSČM nebo ODS, a stejně tak budu proti špatné myšlence.

Čertíte se, když o vás někdo řekne, že jste populista. Ale nedokazujete to tím, co jste řekl?

Když tvoříte byznysplán ve firmě, tak také máte nějaký ideální cíl a vizi. A k tomu se snažíte přiblížit. Někdo to může nazývat populismem, ale všechny návrhy, o kterých mluvím, už ve světě fungují, nebo o nich mluvili významní odborníci.

Ale bez podpory parlamentu vám zbydou jen hesla. A s tím si v politice dlouhodobě nevystačíte. Nebo si myslíte, že když budete za lidmi chodit a mluvit s nimi, že se vám podaří prosadit například trestní a hmotnou odpovědnost?

Nemám jinou možnost. Přesvědčovat politiky, novináře a veřejnost a pokusit se je dostat na svoji stranu, abychom to prosadili. Kdybych byl zvolen prezidentem, není problém uspořádat televizní přímý přenos, kde požádám předsedy parlamentních stran, aby uzákonili hmotnou a trestní odpovědnost pro politiky, úředníky, soudce a státní zástupce. A oni by případně museli sdělit, proč ji nechtějí. Když bude silná osobnost, která bude pojmenovávat nešvary, lze tlačit na politickou scénu. Vezměte si přímou volbu prezidenta, to byla zásluha veřejného tlaku.

Na rovinu říkám, že jsem amatér, že nejsem ani génius, ani intelektuál. Pro svoje názory a vize se snažím hledat spojence. V politice jsem teprve začal a pro svůj program se pokusím získat většinovou podporu. Věci se snažím posouvat sám, pakliže to nepůjde, za šest let skončím a vrátím se do privátního sektoru.

Trochu to zní, jako by Okamura měl spasit Česko.

Žádný spasitel nejsem. Vím, že v jedné osobě nic neudělám, proto jsem obcházel řadu známých lidí, zda by také nekandidovali do Senátu. Šel jsem za Radimem Jančurou, ten kvůli množství práce odmítl. Tak jsem alespoň podpořil investigativní novinářku Janu Lorencovou, která rozkrývala podvody s lehkými topnými oleji.

Kandidoval jsem s tím, že lidé jsou opravdu nespokojení, ale teď jsem na vážkách. Šedesát procent lidí nešlo k volbám a ti, kdo šli, si většinou zvolili představitele establishmentu. V Senátu jsme tak jen dva nezávislí. Lidé navolili Senát tak, že se budou změny prosazovat obtížně. Přesto budu bojovat za svoje vize, jako například za přímou volbu starostů či hejtmanů.

Uvažujete o založení vlastní strany?

O tom jsem ještě neuvažoval, protože nemám čas na to, abych prověřoval čistou minulost každého potenciálního straníka, a ani na to nemám peníze. Nemám peníze ani na prezidentskou kampaň, na mém transparentním účtu je jen 20 tisíc.

Nemáte peníze? Mluvíte o majetkových přiznáních, jaké je to vaše?

Soukromý majetek odhaduji asi na 60 miliónů. V Praze mám pozemek zhruba za 25 miliónů, byt za deset miliónů, další byt za osm miliónů, sbírku uměleckých děl asi za deset miliónů, Aston Martin za 3,5 miliónu a Škodu Superb za milión a pak mám pár miliónů na účtu. Mimochodem Aston Martin mám proto, že to byl můj klukovský sen – vždy se mi líbil James Bond, který v autě jezdil, byl galantní k ženám a zároveň bojoval proti špatnostem a nešvarům.

Jezdíte Aston Martinem, máte majetek za 60 miliónů a nemáte peníze na kampaň? Říkáte, že chcete změnit republiku, ale vlastní peníze do toho moc dávat nechcete. To není příliš přesvědčivé.

Nemám 15 miliónů na kampaň. To se mám zadlužit? Do kampaně jsem vrazil už 2,5 miliónu. Fakt, že nemám žádné sponzory, svědčí o tom, že o můj program asi není takový zájem. A nemám povinnost kampaň platit ze svého. Náklady na kampaň mi v podstatě pokryje to, jaký budu dostávat senátorský plat. Ale z něho bych nevyžil, například bych nemohl zaplatit synovi anglickou školu, která stojí 30 tisíc měsíčně. Kdybych chtěl jenom vydělávat peníze, tak nikam nekandiduji.

Takže budete dál podnikat, abyste mohl žít? Neříkal jste, že tyto aktivity utlumíte?

Ale to nesouvisí s výší platu. Jak jsem slíbil, svoje aktivity jsem částečně utlumil. Například jednatelem cestovky se na jaře stane můj zástupce. Lidé by chtěli, abych byl samaritán, který bude zachraňovat republiku. Ale já potřebuji také z něčeho žít.

Kolik jste jako podnikatel byl zvyklý brát měsíčně?

Dvě stě až 400 tisíc, což beru dál. A kdybych byl prezident, tak bych svoje podnikání ukončil.

Celý rozhovor najdete v sobotním vydání Práva.