„Je to výraz mých osobních postojů i společenské atmosféry v naší zemi,“ napsal Klaus s ohledem na množství dopisů a emailů, které prý dostal od občanů a v nichž ho lidé žádali, aby zákon vetoval.

„S konkrétní verzí zákona – pro leckoho možná paradoxně – nesouhlasí i mnoho těch našich spoluobčanů, kteří obecně s vydáním historického majetku církvím souhlasí a k církvím mají pozitivní vztah. Já jsem jedním z nich. Přesto jsem po dlouhém zvažování přistoupil k tomuto svému rozhodnutí,“ napsal.

Podle navrhovaného zákona by měl stát vrátit církvím majetek v hodnotě 75 miliard a během třiceti let proplatit 59 miliard v paušálních náhradách (s inflací až 96 miliard).

Zákon podle Klause zvýhodňuje církve

Rozhodnutím nepodepsat ani nevetovat restituce se Klaus podle svých slov distancuje od tohoto zákona. Ten podle něj v podobě, v jaké byl přijat, zvýhodňuje církve na úkor ostatních subjektů.

Dodal, že vracení majetku se bude týkat i církví, jichž se zabrání majetků komunisty netýká, nebo i církví, které vznikly až v posledních letech. „To dokazuje, že zákon není restitucí, ale dotací církvím,“ dodal Klaus.

Klaus si také postěžoval, že od předsedů koaličních stran nedostal uspokojivou odpověď, když po nich žádal ujištění, že nebude prolomena restituční hranice 25. února 1948.

„Na druhé straně vím, že příprava a přijetí zákona byly jedním z předem oznámených záměrů vládní koalice vzešlé z voleb v roce 2010 a tím i současné vlády, kterou jsem jmenoval. S tímto záměrem vystoupila i ve svém programovém prohlášení. Vím, že pro stabilitu a vůbec další pokračování této vlády je to norma klíčová. I proto nechci vrácením tohoto zákona Poslanecké sněmovně vyostřovat vztahy na politické scéně a vládu podrobovat dalším zkouškám. Současně se ale nemohu svým podpisem s přijatým řešením ztotožnit,“ uzavřel.